Julien Bryan

Bryan byl synem kazatele v presbyteriánské církvi s dlouholetou misijní tradicí.[1]

V sedmnácti letech, po absolvování střední školy, se dobrovolně přihlásil ke službě v American Field Service pro francouzskou armádu v první světové válce. Působil jako řidič sanitního vozu u Verdunu a v Argonnském lese,[2][3] a následně o této zkušenosti napsal knihu Ambulance 464, kterou ilustroval svými fotografiemi.[4]

V roce 1921 absolvoval Princetonskou univerzitu, dokončil teologický seminář v New Yorku, ale nerozhodl se k vysvěcení za kněze. Poté vedl organizaci YMCA v Brooklynu. V této době začal cestovat do zahraničí, kde fotografoval, natáčel a psal reportáže. Své cesty financoval přednáškami o zemích, které navštívil[3] a prodejem svých filmů různým společnostem včetně ERPI.[1]

Řadu filmů z těchto cest lze nalézt ve Spielbergově filmovém archivu v americkém muzeu holocaustu.[5] V těchto filmech jsou zachyceny cesty do Číny, do Sovětského svazu (1930, 1933 a 1935), Polska (1936), Německa (1937), Švýcarska a Nizozemska (1939).

Jeho filmy a fotografie z nacistického Německa zachytily stranická shromáždění, každodenní život v ulicích, protižidovskou propagandu a nacistické vůdce. Byly začleněny do dvou filmů March of Time. Jeho přednášky s promítáním se konaly v koncertních sálech, včetně Carnegie Hall.[3]

O německé invazi do Polska se dozvěděl během jízdy vlakem do Varšavy dne 3. září. Do Varšavy dorazil 7. září se svým fotoaparátem Leica, filmovou kameru Bell & Howell a 6000 metry filmu. V té době všichni cizinci, diplomaté a vládní úředníci prchali z hlavního města pryč. Kontaktoval starostu Varšavy Stefana Starzyńského, který mu poskytl automobil, průvodce a tlumočníka Stefana Radlinského včetně povolení k cestování a fotografování ve městě. Za dva týdny od 7. do 21. září se mu podařilo nasnímat stovky fotografií a 5000 metrů filmu, na kterých zdokumentoval obléhání Varšavy a děs bombardování města německou Luftwaffe. V té době byl akreditován jako jediný zahraniční novinář ve Varšavě.[6] Prostřednictvím polského rozhlasu vyzval prezidenta Roosevelta k pomoci varšavským civilistům, kteří byli terčem nepřátelského bombardování.[7] Během svého pobytu ve Varšavě bydlel v opuštěném americkém konzulátu. Varšavu opustil 21. září poté, co Němci vyhlásili příměří, které mělo umožnit občanům neutrálních zemí opustit Polsko vlakem přes Východní Prusko. V Königsbergu se obával zabavení svých materiálů a rozhodl se již vyvolané filmy propašovat. Některé se mu podařilo ukrýt do pouzder od plynových masek, které si jako suvenýry vezli jeho američtí spolucestující,[3] podle jednoho zdroje některé filmy ukryl na vlastním těle.[2]

Po příjezdu do New Yorku na podzim roku 1939 Bryan publikoval některé své fotografie. Magazín Life otiskl patnáct jeho fotografií 23. října[8] a Look dalších 26 ve vydání z 5. prosince.[6][9] Bryant vyrobil v roce 1940 krátký dokumentární film Siege uvedený společností RKO Radio Pictures.[10] Napsal také knihu se stejným názvem. Film byl následující rok nominován na Oscara za nejlepší krátkometrážní film.[11]

V roce 1940 byl najat úřadem koordinátora meziamerických záležitostí, aby natočil sérii dvaceti tří naučných filmů o latinskoamerické kultuře a zvycích. Poté natočil pěti filmů o Spojených státech na objednávku ministerstva zahraničí.

Julien Bryan se vrátil do Polska již v roce 1946. V rámci oficiální delegace UNRRA navštívil Gdaňsk a Varšavu. Jeho záběry z válkou zničeného Gdaňsku jsou pravděpodobně první poválečný film natočený v tomto městě.

V roce 1958 se opět vrátil do Polska a publikoval stovky svých snímků z Varšavy z roku 1939. Spolupracoval s deníkem Expres Wieczorny (Večerní expres), se kterým zahájili velkou kampaň, v každém vydání byla strana s fotografiemi z roku 1939 a text: „Poznáte sebe, své blízké, svůj dům nebo ulici? Express pomáhá americkému fotografovi Julienu Bryanovi najít hrdiny jeho filmů z obležené Varšavy z roku 1939.“ Čtenáři, kteří něco na jeho snímcích poznali, přicházeli do redakce novin a on se s nimi setkával a zaznamenal příběhy mnoha lidí z jeho fotografií.[6][7] Své zážitky znovu sepsal a vydal roku 1959 v Polsku v knize Warsaw: 1939 siege, 1959 Warsaw Revisited (Varšava: 1939 obležení, 1959 Varšava znovunavštívena).

Roku 1945 Bryan založil International Film Foundation (IFF) a po zbytek svojí kariéry točil dokumentární naučné filmy. Jeho syn Sam se připojil k IFF v roce 1960. Julius Bryan zemřel roku 1974, pouhé dva měsíce poté, co mu polská vláda udělila medaili za jeho fotografie. Po jeho smrti IFF vedl jeho syn. V roce 2003 daroval Sam Bryan otcovy fotografie a filmy z válečné Evropy americkému Muzeu holocaustu. Mnoho z jeho díla je v držení Kongresové knihovny a Spielbergova filmového archivu.[5] V roce 2006 byl film Siege zařazen do amerického Národního filmového registru jako „jedinečný, hrůzný záznam o strašlivé brutalitě války. "[11][12]

Bryanovy válečné zážitky z války byly zpracovány v polském filmu ...Gdziekolwiek jesteś Panie Prezydencie (Ať už jste kdekoli, pane prezidente) režiséra Andrzeje Trzos-Rastawieckého. Roli nejmenovaného amerického novináře, inspirovanou Bryanem, hrál Jack Recknitz.[13]

• 
  Vybombardovaná Katolická nemocnice Proměnění Páně ve čtvrti Praga.
• 
  Balbina Szymanska se svými dvojčaty v krytu ve sklepě porodnice.
• 
  Devítiletý Ryszard Pajewski sedí na hromadě trosek poblíž svého domova.
• 
  Józefa Drzewowska při modlitbě v obležené Varšavě.
• 
  Polská rodina vykonává běžné denní povinnosti mezi zbytky své domácnosti.
• 
  Stejná rodina, pohled shora.
• 
  Policejní dobrovolníci před varšavskou operou. Na plakátě nápis: Do zbraně, sjednoceni porazíme nepřítele!
• 
  Varšavská zeď se stopami střel.
• 
  Tělo ženy zabité německými letadly při kopání brambor.
• 
  Desetiletá Kazimiera Mika pláče nad tělem své starší sestry, zabité při náletu.
• 
  Dva chlapci před ruinami domu si čtou v polském vydání Mickey Mouse.
• 
  Devítiletý Zygmunt Askienow zachránil kanárka z trosek vybombardovaného domu.