Julia Margaret Cameronová

Narodila se jako Julia Margaret Pattle 11. června 1815 v Kalkatě v Britské Indii jako čtvrté z deseti dětí do rodiny z vyšší střední vrstvy. Její otec James Peter Pattle pracoval jako obchodník v Britské Východoindické společnosti, matka byla francouzská aristokratka, jmenovala se Adeline Maria de l’Etang a její dědeček býval členem osobní stráže francouzského krále Ludvíka XVI.. Margaret prožila dětství ve Versailles u své francouzské babičky, tam získala také vzdělání. V 19 letech se roku 1834 vrátila do Indie. Roku 1836 poznala při cestě do jižní Afriky na Mysu Dobré naděje o dvacet let staršího muže, Charlese Haye Camerona, právníka a bohatého majitele čajových plantáží, za něhož se v únoru roku 1838 provdala. Vychovala s ním šest dětí, nejmladší syn Henry Herschel Hay Cameron (1852–1911) také fotografoval a mimo jiné portrétoval svou matku a sourozence.

Po manželově penzionování se Julie Margaret s rodinou vrátila do Anglie a usadili se nejprve v londýnské čtvrti Kensington. Zde po oslavě 48. narozenin začala fotografická kariéra Julie Cameronové, když od dcery darem dostala fotoaparát.[6] Kariéra byla krátká, ale velmi intenzivní, trvala posledních dvanáct let jejího života a vytvořila přes 900 snímků.

Její práce měla obrovský dopad na vývoj moderní fotografie, zejména její pečlivě komponované portréty, které jsou umělci dosud napodobovány. Spolu s Oscarem Gustavem Rejlanderem a Henry Peach Robinsonem byli představiteli anglického piktorialismu. Cameronová používala při fotografování portrétů objektivy s měkkou kresbou.[7] Julia Cameronová byla jednou z nejoriginálnějších fotografek 19. století. Zemřela 26. ledna 1879 na Cejlonu. Její britský dům Dimbola Lodge na ostrově Wight stále ještě stojí a je přístupný pro návštěvníky.

V roce 1863, kdy Cameronová k 48. narozeninám dostala od dcery fotoaparát jako dárek, začala svou kariéru fotografky. Inspirovala se tehdy populárními tableaux vivants , živými obrazy z divadelních scén. Do roka se stala Cameronová členem Fotografické společnosti v Londýně a ve Skotsku. Byla také členem Kensingtonské umělecké společnosti, do které patřili mimo jiné malíř G. F. Watts a básníci Henry Taylor a spisovatel Alfred, lord Tennyson. Ve své fotografii usilovala o zachycení krásy. Napsala: „Toužila jsem zachytit celou tu krásu, která se přede mnou odehrávala a má touha byla konečně splněna.“[9]

Sestra Cameronové působila na umělecké scéně v Little Holland House, což jí umožňovalo portrétovat mnoho slavných osobností. Byli mezi nimi například Charles Darwin, Alfred Lord Tennyson, Robert Browning, John Everett Millais, William Michael Rossetti, Edward Burne-Jones, Ellen Terry a George Frederic Watts. Většina jejích portrétů je oříznuta těsně kolem hlavy a tváře a jsou jemně zaostřeny. Cameronová se s těmito celebritami viktoriánské doby často přátelila a snažila se ve svých dílech zachytit kouzlo a půvab jejich osobnosti, prchavý okamžik, nedbalý zevnějek.. Jedním z cílů Julie Cameronové bylo pozvednout fotografování na vyšší uměleckou úroveň. Nepatřila mezi nejlépe technicky zdatné fotografy. Některé z jejích fotografií nesly stopy prachových částeček, jiné byly vybledlé, často neostré, protože používala velmi dlouhé expozice. Její portréty v sobě nesou mimořádnou míru vitality, kterou bychom u mnohých jiných fotografů těžko hledali.[10] Technická nedokonalost zapadala do koncepce piktorialismu.

David Wilkie Wynfield (1837 – 1887) se o fotografii začal zajímat v 60. letech. Vyvinul vlastní portrétní techniku „​​mělkého zaostření“ (shallow-focus, s malou hloubkou ostrosti), kterou předal Julii Margaret Cameronové, která jej později uznala jako hlavního ovlivnitele vlastní tvorby. Napsala, že „za své počiny a v podstatě celý můj úspěch vděčím dojmům získaným z jeho překrásných fotografií“.[11] Mnoho Wynfieldových fotografií zobrazuje členy spolku St. John's Wood Clique a jejich přátele v kostýmech. Kombinace měkkého kresby a jemného ostření, velký detail, velkoformátový tisk a historické kostýmy vytvořila fotografický styl, který byl v té době zcela originální.[12] Wynfield se pokoušel napodobovat malířské efekty starých mistrů, jako byl například Tizian, s použitím nového média.[13]

Současnicí Cameronové byla fotografka vikomtesa Clementina Hawarden, která podobně jako Cameronová začala fotografovat v pokročilém věku – ve svých 40 letech.

Její fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.[14]

• Art Institute of Chicago, Chicago, Illinois, USA[15]
• J. Paul Getty Museum v Malibu, Kalifornie
• Victoria and Albert Museum v Londýně
• National Portrait Gallery v Londýně

• 
  Charles Hay Cameron (manžel), albuminový tisk, 1864, 291 x 223 mm
• 
  Šeptání múzy, platinotisk, 1865
• 
  Láska, albuminový tisk 29.0 x 21.9 cm, 1864
• 
  Paul a Virginia, albuminový tisk, 1864
• 
  Tři ženy, albuminový tisk 29.3 x 22.2 cm, 1864
• 
  Studie Beatrice Cenciové
• 
  Má neteř Julia, portrét Julie Duckworthové, rozené Jacksonové, albuminový tisk, 253 x 201 mm
• 
  Maud – the Passion flower at the Gate, albuminový tisk 32.4 x 27.1 cm, 1875
• 
  O hark, O hear... (Princezna), albuminový tisk 34.4 x 28.3 cm, asi 1875
• 
  Loučení sira Lancelota a královny Guinevry (1874), albuminový tisk 34.8 x 28.6 cm
• 
  Aubrey de Vere (1868), albuminový tisk 27.0 x 21.1 cm
• 
  Alice Liddellová jako Alethea, 1872

Existuje asi sedm známých portrétů Julie Margarety Cameronové. Nejlepší příklady jsou ve sbírce National Portrait Gallery v Londýně.

• 
  Charles Somers-Cocks, asi 1860
• 
  Henry Herschel Hay Cameron, 1870
• 
  Henry Herschel Hay Cameron, 1870
• 
  James Prinsep, neznámé datum