Juki onna

Juki onna (雪女), znamená v překladu z japonštiny sněžná žena. Je ledový duch nebo jókai vyskytující se v japonské mytologii. Zaměřuje se na poutníky, které ve vánicích svádí z cesty. Občas přitvrdí a svým ledovým dechem je zmrazí.

Juki onna - Sněžná žena

Popis

Juki onna vypadá jako vysoká, krásná žena s dlouhými černými vlasy a nelidsky bílou, až skoro průhlednou pokožkou, díky které může splynout se sněhobílým pozadím. V jejím obličeji dominují modré rty a oči, které vzbuzují ve smrtelnících strach. Nosí kimono, ale často se popisuje i jako úplně nahá. Pomalu se vznáší nad zemí pokrytou sněhem, přičemž nezanechává žádné stopy (některé historky říkají, že nemá nohy, což je pro mnoho japonských duchů typické). Může se i přeměnit na oblak mlhy nebo na sníh. Její chování a vzhled se mění podle různých příběhů a legend.

Pověst

O tom, že není zcela bezcitná, vypráví jedna japonská pověst:

Před dávnými časy žil na severu dřevorubec Mosaku se svým učedníkem Minokičim. Žil, jak jen nejlépe uměl a tvrdě pracoval, díky tomu se měli poměrně dobře. V jeden zimní den se obloha zatáhla těžkými mraky a zanedlouho přišla vánice. Proto se Mosaku se svým učedníkem skryli ve srubu, kde se snažili před sněhovou bouří ukrýt. Sněžné bouře byly v této oblasti časté, ale většinou netrvaly moc dlouho – jen tahle stále nepřestávala. Oba dřevorubci dlouho čekali, až je přemohl spánek. V noci sníh uhasil oheň v chatě a oběma dřevorubcům byla zima. Proto se Minokiči zvedl, že znovu zatopí. Najednou se rozletěly dveře a dovnitř zavanul studený severák. V chatě se objevila žena v bílém kimonu. Byla to ta nejnádhernější žena, jakou kdy muž této planety viděl. Žena přistoupila k Mosakuovi a dýchla na něj. Minokiči se ve strachu chtěl skrýt a bál se, že ho žena také zmrazí svým dechem. Juki onna se ale slitovala a nechala ho žít. Odešla, se slovy:

"Neměj strach. Dnes v noci tě nechám být. Jsi příliš mladý na to, abys zemřel. Ale pamatuj: Nikdy a nikomu nesmíš povědět, cos viděl."

Ráno nalezl tělo Mosakua zmrzlé až na kost. Vánice byla pryč a Minokiči si myslel, že se mu to jen zdálo. Mlčel celý rok.

Přišla další zima a ticho večera vyrušilo zaklepání na dveře. Před srubem stála malá dívenka. Chtěla se skrýt před vánicí. Dívka byla krásná a proto ji Minokiči dovolil u něj přespat. Celou noc si povídali a zjistili, že si velmi rozumí. Za čas se konala honosná svatba. Byli spolu velmi šťastní a narodili se jim dvě děti. Přišla další zima a byla velmi, velmi chladná. Když si spolu takhle povídali u krbu, zjistil Minokiči, že mu jeho manželka připomíná někoho známého. A najednou mu to došlo –jeho žena vypadá přesně jako Juki onna. Chvíli se  o tom bavili a Minokiči zjistil, že jeho žena je Juki onna. Jen si toho za celé ty roky šťastného manželství nevšiml. Kvůli tomu, že Minokiči porušil svůj slib, musela jeho žena odejít a Minokiči ji už nikdy více nespatřil.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.