Juhani Pallasmaa

Juhani Uolevi Pallasmaa (* 14. září 1935 Hämeenlinna) je finský architekt. Proslul jako pedagog a teoretik architektury, vycházející ve svých názorech z fenomenologie.[1] Je žákem Aulise Blomstedta, jeho klíčovým dílem je Encounters – Architectural Essays.

Juhani Pallasmaa
Narození	14. září 1936 (85 let) Hämeenlinna
Alma mater	Helsinská technická univerzita (do 1966)
Povolání	architekt a učitel
Webová stránka	www.pallasmaa.fi
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V šedesátých letech navrhl spolu s Kristianem Gullichsenem typizovaný rekreační domek Moduli 225, který byl výsledkem dobového trendu racionalizace ve stavebnictví.[2] Ve svém architektonickém studiu projektoval budovu Finského institutu v Paříži, víceúčelový komplex v helsinské čtvrti Kamppi, nákupní centrum Itäkeskus, muzeum sámské kultury Siida v Inari nebo Cranbrook Academy of Art v americkém státě Michigan.[3] Podílel se na plánu nového zahradního města Tapiola. Jeho oblíbeným materiálem je dřevo; zastává názor, že architektura by měla respektovat okolí a nestavět do popředí své estetické kvality.

Byl profesorem Helsinské technické univerzity a přednášel také v USA na Univerzitě Illinois v Urbana Champaign a University of Minnesota. V letech 1978 až 1983 byl ředitelem Muzea finské architektury v Helsinkách, přispívá do odborného časopisu ARK. The Finnish Architectural Review.

V roce 2000 získal národní ocenění Suomi-palkinto a v roce 2014 Cenu Ericha Schellinga za teorii architektury. Je jedním z porotců Pritzkerovy ceny a členem Mezinárodní akademie architektury.[4]