Judita s hlavou Holofernovou

Malba olejovou temperou na desce z jedlového dřeva 77,5 x 56,5 cm, inv. č. O 626. Ve 40. letech 19. století zakoupeno do sbírky Strahovské obrazárny od guberniálního rady Franze Janka.[2] Restauroval Mojmír Hamsík roku 1972.[3] Obraz v rámci díla Mistra IW vyniká svou kvalitou a proto byl dříve připisován Lucasu Cranachovi.[4]

Biblická hrdinka je vyobrazena jako dáma v drahém renesančním oděvu. Na hlavě má zlatou vlasovou síťku s perlami a červený klobouk zdobený peřím, šaty ze zlatočerveného brokátu a zeleného sametu, na krku zlatý náhrdelník s drahými kameny a zlatý řetěz. Bledý obličej se stisknutými mírně se usmívajícími rty, zdůrazněnými rumělkou, má šedě modelované stíny. Oproti Cranachově vídeňské Juditě je modelace obličeje plošší a méně výrazná a chladnější.[5]

Ve shodě s jinými obrazy Mistra IW je naturalismus výjevu potlačen a celá scéna vyznívá spíše symbolicky.[1] Hlava Holoferna, ležící na mramorovém zábradlí, je šedě sinalá, s nafialovělými rty, hnědými vlasy a krvavě rudou ranou. Typově se shoduje s hlavou Krista z Votivního obrazu ze Šopky. Judita drží v pravé ruce meč v toporném a nepřirozeném, spíše divadelním gestu. Bledost jejího obličeje zdůrazňuje tmavá záclona v pozadí, za níž je v pravé části obrazu odhalen úzký výhled na zeď a vzdálenou krajinu.[6][7] Kompoziční schéma s diagonálně odhrnutým závěsem vpravo a mečem směřujícím diagonálně vlevo nahoru soustřeďuje pozornost k hlavě Holoferna ležící ve středu dolního okraje obrazu.

Tvář Judity je typově blízká Cranachově Dianě (Apollo a Diana, Staatliche Museen zu Berlin, Gemäldegalerie), některým portrétům (Ermitáž, Varšava, Paříž) a Maří Magdaléně.[8] Shoduje se také v řadě rysů s obrazem Lukrécie (Mistr IW, 1525, Kistersova sbírka ve Švýcarsku)[9][10], zejména v celkové fyziognomii, kresbě uší, kresbě rukou včetně charakteristického šrafování na kloubech, uchopení meče, motivech šatů, tvaru prstenů.[11] Dva fragmenty obrazu Salome s hlavou Jana Křtitele (1525) připsané Mistru IW, které rovněž vykazují řadu shod v kompozici i detailech, se nacházejí v soukromých sbírkách.[12][13]

Obraz znázorňuje téma oblíbené v Cranachově dílně a spolu s obrazem Lukrécie je lze chápat jako příklady vítězství ctnosti nad neřestí.[14] Judita byla tajným symbolem Šmalkaldského spolku protestantských šlechticů, založeného roku 1531. Lucas Cranach však první studie k obrazu vytvořil již mnohem dříve (Judita z Dessau, kresba z r. 1520, ztraceno) a nelze ho spojovat pouze s protestantismem. Mistr IW patrně použil jednu z předloh, podle kterých v Cranachově dílně vzniklo kolem 20 variant Judity.[15]

• Libor Šturc, Mistrovská díla Strahovské obrazárny, Královská kanonie premonstrátů na Strahově 2016, ISBN 978-80-88009-08-5
• Magdaléna Nespěšná Hamsíková, Lucas Cranach a malířství v českých zemích (1500–1550), Nakladatelství Lidové noviny Praha 2016, ISBN 978-80-7422-450-8
• Magdaléna Nespěšná Hamsíková, Recepce díla Lucase Cranacha st. v malířství první poloviny 16. století v Čechách, disertační práce, FF UK Praha, 2011
• Ivana Kyzourová: Příspěvky k dílu Mistra I. W., in: Umění 3/4, 1996, 261–270.
• Ivana Kyzourová, Strahovská obrazárna. Od gotiky k romantismu: Vybraná díla ze sbírek Kláštera premonstrátů na Strahově, 1993
• Kesner Ladislav, Mistr I W, Galerie výtvarného umění Litoměřice 1993
• Antonín Matějček, Strahovská obrazárna v Praze, Praha 1931

• Cranachův digitální archiv