Joy Adamsonová

Narodila se jako Friederike Victoria Gessnerová v Opavě, v ulici Na Rybníčku čp. 48. Byla druhorozená dcera ing. V. Gessnera (1881–1930), který byl stavebním radou na technickém oddělení zemského úřadu v Opavě a Friederiky Gertrudy, roz. Greipelové.[1] V Opavě žila dvanáct let, poté se s matkou přestěhovala do Vídně.[2][3] Jejím pradědečkem byl rakouský podnikatel Carl Weisshuhn.[4]

Se svým prvním mužem Viktorem von Klarwillem odcestovala roku 1937 do Afriky, kde poznala svého druhého muže, švýcarského přírodovědce Petera Ballyho, který ji prvně začal říkat Joy.[5] Díky němu začala malovat a stala se z ní výborná kreslířka. Její rozsáhlý cyklus portrétů příslušníků keňských kmenů tvoří dnes stálou expozici Keňského národního muzea v Nairobi.[3] Její poslední muž, George Adamson, kterého si vzala roku 1944, patřil k zakladatelům afrických národních parků. Jeho prostřednictvím se začala starat o malou lvici, kterou se jim oběma po velkém úsilí nakonec podařilo zčásti „znovuzdivočet“ a navrátit do přírody.[6] Její životní příběh popsala v knižní trilogii Born Free, Living Free a Forever Free, která v češtině vyšla souhrnně pod názvem Příběh lvice Elsy.[7][pozn. 1] Knihy opakovaně inspirovaly filmaře, snímek Volání divočiny (Born Free, 1966) získal 2 Oscary a Zlatý glóbus.[8] Navazující knihu Queen of Shaba: The Story of an African Leopard dokončil až spisovatelčin asistent a vyšla v roce 1980, česky pak v roce 1988 pod názvem Příběh levhartice Penny. Mezi návratem lvice Elsy a příchodem levhartice Penny se starala o gepardici Pippu, kterou se jí podařilo také navrátit přírodě. Uskutečnila tak výzkum chování všech tří velkých afrických koček.[pozn. 2] Mezi známé knihy patří také autobiografie The Searching Spirit: An Autobiography z roku 1978, která česky vyšla v roce 1984 pod názvem Volání divočiny.[pozn. 3]

Založila nadaci Elsa Wild Animal Appeal, která má dodnes pobočky v USA, Kanadě, Japonsku a Keni. Prostřednictvím této nadace byly například založeny národní parky Meru a Samburu.[3]

Její život ukončil v roce 1980 bývalý zaměstnanec Paul Wakwaro Ekai, kterého propustila za krádež. Podle pitvy ji ubodal, on sám tvrdí, že ji zastřelil. Za tuto vraždu byl poslán na doživotí. Trestu smrti se vyhnul jen proto, že byl v době spáchání vraždy nezletilý.[9]