Josephoartigasia

Josephoartigasia je vyhynulý rod hlodavců z čeledi pakaranovitých, který žil před čtyřmi až dvěma miliony let v Jižní Americe. Byl semiakvatickým obyvatelem zaplavovaných travnatých plání, živil se výhradně rostlinnou stravou.

Josephoartigasia Stratigrafický výskyt: pliocén
Josephoartigasia monesi (rekonstrukce)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	hlodavci (Rodentia)
Čeleď	pakaranovití (Dinomyidae)
Rod	† Josephoartigasia Mones, 2007
Druhy
† Josephoartigasia monesi † Josephoartigasia magni
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První lebka tohoto živočicha byla nalezena v roce 1987 nedaleko Kiyú v Uruguayi. Paleontolog Álvaro Mones pojmenoval rod podle bojovníka za nezávislost Uruguaye Josého Gervasia Artigase.

Josephoartigasia byla největším známým hlodavcem, který kdy na Zemi žil. Druh Josephoartigasia monesi dosahoval výšky v kohoutku okolo jeden a půl metru a délky až tří metrů, jeho váha se odhaduje okolo jedné tuny. Další druh, Josephoartigasia magni, byl jen o málo menší (pro srovnání: největší recentní hlodavec, kapybara, váží maximálně 80 kg). Lebka dosahovala délky přes půl metru, řezáky měřily okolo 30 cm. Sloužily k vytahování rostlin z vody a pravděpodobně také k vzájemným soubojům v období páření a k obraně před šelmami.[1]

Vyhynutí Josephoartigasií na přelomu pliocénu a pleistocénu je spojováno s velkou americkou výměnou, kdy se Jižní a Severní Amerika spojily pevninským mostem v jeden kontinent a původní druhy byly vystaveny zvýšené konkurenci.