Joseph von Eichendorff

Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff (10. března 1788 Lubovice u Ratiboře, Horní Slezsko – 26. listopadu 1857 Nysa) byl prozaik, básník, dramatik a překladatel německého romantismu pocházející ze šlechtického rodu Eichendorffů. Jeho lyrické dílo se dočkalo zhruba pěti tisíc zhudebnění a jako prozaik (Ze života darmošlapa) je dosud aktuální.[1]

Joseph von Eichendorff
Rodné jménoJoseph Karl Benedikt von Eichendorff
Narození10. března 1788
Schloss Lubowitz (Slezsko)
Úmrtí26. listopadu 1857 (ve věku 69 let)
Nysa
Příčina úmrtízápal plic
Povoláníprozaik, básník, dramatik a překladatel
NárodnostNěmci
Alma materUniverzita Martina Luthera
Vídeňská univerzita
Univerzita Heidelberg
Literární hnutíromantismus
Významná dílaZe života darmošlapa
OceněníMaxmiliánův řád pro vědu a umění (1853)
Manžel(ka)Aloysia von Eichendorff (1815–1855)
DětiHermann von Eichendorff
Therese von Eichendorff Besserer-Dahlfinger
Rudolf von Eichendorff
RodičeAdolph von Eichendorff a Karoline von Eichendorff
PříbuzníWilhelm von Eichendorff a Luise von Eichendorff (sourozenci)
Karl von Eichendorff
Hartwig von Eichendorff
Karl von Eichendorff a Placida von Eichendorff (vnoučata)
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff se narodil 10. března 1788 na zámku Lubowitz (dnes polské Lubowice) u Ratiboře jako syn pruského důstojníka Adolfa Theodora Rudolfa (1756–1818) von Eichendorffa a jeho ženy Karolíny (1766–1822, rozená von Kloch). Jeho matka pocházela ze slezské šlechtické rodiny, díky níž zdědila zámek Lubowitz. Katolický šlechtický rod svobodných pánů z Eichendorffu je ve Slezsku přítomný od 17. století.

Joseph byl od roku 1793 do roku 1801 vyučován doma farářem Bernhardem Heinkem společně se svým o dva roky starším bratrem Wilhelmem. Roku 1808 na cestách po Evropě navštívil též v Řezně botanickou zahradu slavného paleobotanika hraběte Kašpara Šternberka (1761–1838), který tam tehdy byl kanovníkem se zájmem o přírodní vědy. Roku 1813 se nadchl ideami německé Osvobozenecké války, proti napoleonské okupaci tehdy psal podobně jako Theodor Körner a jiní. Později se baron Joseph von Eichendorff stal v Berlíně ministerským úředníkem a tajným radou poměrně konzervativních názorů.

Několik jeho textů vzniklo během pobytů na panském dvoře v Sedlnicích na Novojičínsku. Informace, že mu tento majetek po celý život patřil,[2] je ovšem zavádějící. Zdědil jej roku 1849 od svého bratra Wilhelma.

Fotogalerie
  • Joseph Freiherr von Eichendorff (1842)
  • Joseph Freiherr von Eichendorff
  • Hrob Josepha F. von Eichendorffa v Nyse
  • Jeho pomník v Ratiboři
  • Jeho pomník v Prudníku

Výběrová bibliografie

Próza
Ze života darmošlapa, vydání z roku 1826
Vydání Eichendorffových básní z roku 1837
Třetí svazek Eichendorffova díla z roku 1841
  • Die Zauberei im Herbste (1808, Šálení podzimu), pohádka inspirovaná středověkými pověstmi o Venušině hoře a rytíři Tannhäuserovi.
  • Ahnung und Gegenwart (1815, Tušení a přítomnost), částečně autobiografický román, v jehož textu je mnoho lyrických básní, které patří k vrcholům autorovy tvorby.[3]
  • Das Marmorbild (1818, Mramorová socha), novela opět inspirovaná pověstí o Venušině hoře.
  • Aus dem Leben eines Taugenichts (1826, Ze života darmošlapa), idylická novela líčící bezstarostné putování mladého muže toužícího po svobodě a štěstí.
  • Dichter und ihre Gesellen (1834, Básníci a jejich druhové), román věnovaný především vztahu umění a skutečnosti.
  • Das Schloß Dürande (1837, Zámek Dürande), pohádková novela.
  • Die Entführung (1839, Únos), novela.
  • Eine Meerfahrt (1841, Mořská plavba), novela.
  • Die Glücksritter (1841, Rytíř štěstěny), novela.

Divadelní hry
  • Krieg den Philistern! (1824, Válku šosákům!), dramatická satira.
  • Der letzte Held von Marienburg (1830, Poslední hrdina z Malborku), drama.
  • Die Freier (1833, Nápadníci), drama.

Poezie
  • Gedichte (1837, Básně).
  • Julian (1853), epická báseň.
  • Robert und Guiscard (1855, Robert a Guiscard), epická báseň.
  • Lucius (1855), epická báseň.

Eseje a literární kritika
  • Ueber die ethische und religiöse Bedeutung der neueren romantischen Poesie in Deutschland (1847, O etickém a náboženském významu novější romantické poezie v Německu), esej.
  • Der deutsche Roman des 18. Jahrhunderts in seinem Verhältniss zum Christenthum (1851, Německý román 18. století v jeho vztahu ke křesťanství), esej.
  • Geschichte der poetischen Literatur Deutschlands (1857, Dějiny německého básnictví).

Překlady

Filmové adaptace

Česká vydání
  • Ze života darmochleba, Pražské noviny, Praha 1896, přeložil Josef Karásek.
  • O milostné krásné paní: ze života dobrosrdečného pošetilce, Moravské nakladatelství B. Pištělák, Brno 1943, přeložila Božena Věrná.
  • Modrá květina, Československá grafická Unie, Praha 1935, přeložil Alfons Breska, jde o antologií básní německých romantiků, ve které jsou také Eichendorffovy verše.
  • Mramorová socha a jiné novely, Velehrad, Olomouc 1944 , přeložili Bohuslav Durych a Marie Durychová.
  • Ze života darmošlapa, SNKLHU, Praha 1959, přeložil Otakar Šetka, verše do textu přeložil Jiří Pechar.
  • Věčný poutník stesk, Mladá fronta, Praha 1966, výbor veršů, uspořádal a přeložil Ivan Slavík.
  • Šálení podzimu, Odeon, Praha 1988, výbor z prozaického a lyrického díla, vybral a přeložil Jiří Munzar.
  • Hornoslezské pohádky, Jan Večerek 2007, podle Eichendorffových pohádek napsal Jan Večerek

Odkazy

Reference
  1. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužicko-srbských, Odeon, Praha 1987, S. 206-207.
  2. INGEBORG, Fiala-Fürst,. Kurze Geschichte der deutschmährischen Literatur. [s.l.]: Univ. Palackého v Olomouci Dostupné online. ISBN 978-80-244-2851-2, ISBN 80-244-2851-2. OCLC 799016941
  3. Slovník německy píšících spisovatelů - Německo, Libri, Praha 2018, S. 176-177.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.