Josef Gabriel Rheinberger
Josef Gabriel Rheinberger (17. března 1839 ve Vaduzu, Lichtenštejnsko – 25. listopadu 1901 v Mnichově) byl původem lichtenštejnský a později německý hudební skladatel, klavírista, varhaník a hudební pedagog z období hudebního romantismu.
| Josef Gabriel Rheinberger | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | 17. března 1839 Vaduz |
| Úmrtí | 25. listopadu 1901 (ve věku 62 let) Mnichov |
| Místo pohřbení | Starý jižní hřbitov v Mnichově (1901–1950; 48°7′30″ s. š., 11°33′45″ v. d.) Vaduz (od 1950) |
| Žánry | opera, klasická hudba a duchovní hudba |
| Povolání | hudební skladatel, muzikolog a vysokoškolský učitel |
| Nástroje | varhany |
| Ocenění | Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1888) rytíř Řádu sv. Řehoře Velikého |
| Manžel(ka) | Franziska von Hoffnaaßová |
| Rodiče | Johann Peter Rheinberger |
| Sídla | Vaduz (1839–1851) Mnichov (1851–1901) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Josef Gabriel Rheinberger se narodil 17. března 1839 ve Vaduzu v Lichtenštejnsku. Jeho otec byl pokladníkem Aloise II. knížete z Lichtenštejna. Od dětství projevoval mimořádné hudební nadání. V sedmi letech byl varhaníkem v kostele sv. Florina a o rok později již byly provedeny jeho první skladby. Od roku 1849 studoval u skladatele Philippa M. Schmutzera (pocházejícího z Čech) ve Feldkirchu
Skladatelův otec nejprve nepřál synově hudební kariéře, ale v roce 1851 jej přece jen nechal zapsat na mnichovskou konzervatoř. Krátce po absolvování se Rheinberger stal na téže škole profesorem kompozice a hry na klavír. Když byla konzervatoř uzavřena působil až do roku 1867 jako korepetitor dvorního divadla. V roce 1867 se oženil s básnířkou Franziskou "Fanny" von Hoffnaass. Ačkoliv neměli děti, bylo jejich manželství šťastné. Franziska napsala většinu textů k manželovým vokálním skladbám.
V roce 1877 byl jmenován dvorním dirigentem odpovědným za hudbu v královské kapli. Obdržel čestný doktorát Mnichovské univerzity (Ludwig-Maxmilians-Universität München). Po obnovení konzervatoře se Rheinberger stal profesorem skladby a hry na varhany Toto postavení si podržel až do konce svého života. Jako hudební pedagog vychoval mnoho významných dirigentů a skladatelů. Mezi jinými to byli např. Ermanno Wolf-Ferrari, Engelbert Humperdinck, Wilhelm Furtwängler, George Whitefield Chadwick, Hans von Koessler či Horatio Parker.
31. prosince 1892 po dlouhé nemoci zemřela Rheinbergova žena Franziska. I skladatel kvůli nemoci se o dva roky později vzdal místa dvorního hudebního ředitele. Zemřel v Mnichově 25. listopadu 1901 a byl pohřben na hřbitově Alter Südfriedhof. Jeho hrob byl za Druhé světová války zničen. V roce 1950 byly jeho ostatky i ostatky jeho ženy převezeny do Vaduzu.
Dílo
Rheinberger byl velmi plodný skladatel. Jeho chrámové skladby zahrnují mše, Requiem, Stabat Mater i moteta a hymny. Mezi jeho světskými skladbami je několik oper, symfonií, mnoho komorní hudby a sborových skladeb. Zvláště jsou ceněny jeho skladby pro varhany. Kromě dvou koncertů zkomponoval 20 sonát v různých tóninách. Plánovanou úplnou serii 24 skladeb již nedokončil. Kromě toho zkomponoval 22 trií a 36 dalších sólových skladeb.
Chrámové skladby
- Der Stern von Bethlehem (vánoční kantáta Betlémská hvězda op. 164) a další kantáty
- 14 mší
- 3 Requiem
- 2 Stabat Mater
- Moteta, hymny, písně
Jevištní díla
- Die sieben Raben, op. 20 (opera, libreto Franz Bonn podle bratří Grimmů, Mnichov 1869)
- Der wundertätige Magus, op. 30 (scénická hudba, Pedro Calderón de la Barca, 1865)
- Die unheilbringende Krone, op. 36 (scénická hudba, Ferdinand Raimund, 1868)
- Der arme Heinrich op. 37 (komický singspiel pro děti, libreto Franz Bonn, 1863)
- Türmers Töchterlein, op. 70 (opera, libreto Max Stahl podle Franze Trautmanna, Mnichov 1873)
- Das Zauberwort op. 153 (singspiel pro děti, libreto Franziska von Hoffnaaß podle Wilhelma Hauffa)
- Vom goldenen Horn op. 182 (turecká hra z písněmi, libreto Bernhardine Schulze-Smidt podle Assima Aghy Gül-hanendé, 1895)
Orchestrální hudba
- 2 symfonie
- 3 overtury
- Klavírní koncert Es-dur (1860)
- Klavírní koncert As-dur op. 94 (1876)
- Koncert pro varhany a orchestr F-dur op. 137
- Koncert pro varhany a orchestr g-moll op. 177
Varhany
Komorní hudba
- smyčcová kvarteta
- smyčcová kvinteta
- klavírní tria
- sonáty pro sólové nástroje a klavír
- 4 klavírní sonáty
Vyznamenání
Maxmiliánův řád za vědu a umění (Bavorské království, 1888)
Literatura
- Karl Dienst: Rheinberger, Joseph Gabriel. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 8, Bautz, Herzberg 1994, ISBN 3-88309-053-0, Sp. 134–136.
- Stephan Hörner: Rheinberger, Josef Gabriel von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 21, Duncker & Humblot, Berlin 2003, ISBN 3-428-11202-4, S. 489 f.
- Hans-Josef Irmen: Thematisches Verzeichnis der musikalischen Werke Gabriel Josef Rheinbergers. (Studien zur Musikgeschichte des 19. Jahrhunderts; Bd. 37). Forschungsunternehmen der Fritz Thyssen Stiftung. Arbeitskreis Musikwissenschaft. Regensburg 1974.
- Hans-Josef Irmen: Gabriel Joseph Rheinberger als Antipode des Cäcilianismus. (Studien zur Musikgeschichte des 19. Jahrhunderts; Bd. 22). Forschungsunternehmen der Fritz Thyssen Stiftung. Arbeitskreis Musikwissenschaft. Regensburg 1970.
- Hans-Josef Irmen, Harald Wanger: Gabriel Joseph Rheinberger. Briefe und Dokumente. 9 Bände. Vaduz 1982–1988.
- Birger Petersen-Mikkelsen, Martin West (Hrsg.): Gabriel Josef Rheinberger und seine Zeit. Die Referate des Symposions anläßlich der 15. Internationalen Orgelwochen Eutin 2001. ISBN 978-3-8311-3873-9.
- Harald Wanger: Josef Gabriel Rheinberger. Leben und Werk in Bildern. Carus Verlag, Stuttgart 1998, ISBN 978-3-923053-56-8.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Gabriel Rheinberger na Wikimedia Commons
- Seznam jevištních děl (německy)
- Souborné vydání díla (německy)
- Mezinárodní společnost Josepha Gabriela Rheinberger (německy)
- Katalog skladeb
Autoritní data  |
|
|---|