Josef Pelnář

Josef Pelnář (16. listopadu 1872 Domažlice[1]29. října 1964 Praha) byl český lékař, jeden za zakladatelů českého vnitřního lékařství. Vytvořil vědeckou školu, ze které vzešla řada významných českých internistů.[2]

Josef Pelnář
MUDr. Josef Pelnář
Narození16. listopadu 1872
Domažlice
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. října 1964 (ve věku 91 let) nebo 6. listopadu 1964 (ve věku 91 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povolánílékař
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Město Domažlice. Dům čp. 163 ve Spálené ulici. Pamětní deska Josefa Pelnáře nad dveřmi.

Život

Josef Pelnář se narodil v rodině obuvnického mistra Tomáše Pelnáře a jeho ženy Barbory. Vystudoval domažlické gymnázium a poté pokračoval ve studiu[3] na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zde jej nejvíce inspirovaly osobnosti profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera a patologa Jaroslava Hlavy.[2]

Na II. lékařské klinice začal pracovat už v době studia, které ukončil roku 1897. Poté zde pokračoval jako externista. Prošel také ústavem patologické anatomie, posádkovou nemocnicí na Pohořelci nebo patologickým ústavem prof. Obrzuta ve Lvově. V letech 1901–1902 byl asistentem na Kuffnerově psychiatrické klinice, poté pět let na Thomayerově klinice. V roce 1905 se habilitoval pro patologii a internu. Podnikl studijní cesty do řady evropských zemí. Od roku 1907 pracoval jako soukromý odborný lékař. Roku 1912 byl jmenován mimořádným profesorem odborné patologie a terapie nemocí vnitřních, o pět let později skutečným mimořádným profesorem.[2]

Za 1. světové války jako štábní lékař pracoval v Srbsku, poté vedl vojenské nemocnici v Celje a italském Terstu. V roce 1920 získal titul řádného profesora. O rok později se stal přednostou II. interní kliniky Lékařské fakulty UK v Praze. V roce 1939 byl nuceně penzionován. Na kliniku však docházel po zbytek života tak dlouho, dokud mu to zdraví dovolilo.

Z prvního manželství s Libuší Hübnerovou, dcerou domažlického továrníka Emanuela Hübnera, měl tři syny, Josefa (1908 - 2000), Jiřího a Přemysla (1914 - 2009). Po smrti manželky se znovu oženil s Růženou Boettingerovou, rozenou Ottovou, vdovou po malíři Hugo Boettingerovi.

Zemřel roku 1964 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Dílo

  • Třes ve svých tvarech, podstatě a klinické ceně (1912), přeloženo do němčiny
  • Choroby z poruch mimokorové šedi mozkové (1923) – tato monografie ovlivnila vývoj české neurologie a byla jednou z prvních v Evropě o fyziologii extrapyramidového systému
  • Pathologie a therapie nemocí vnitřních (1932–1934, se spoluautory) – pětidílná učebnice, základní dílo českého interního lékařství.
  • dalších 170 prací o infekčních nemocech, cévních chorobách, hepatologii, nemocech pohybového aparátu, endokrinologii, gastroenterologii a poruchách metabolismu, nefrologii, kardiologii a dalších oblastech interní medicíny

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Domažlice
  2. MÁDLOVÁ, Vlasta. Josef Pelnář (1872–1964). Akademický bulletin AV ČR [online]. 2014-09-12. Dostupné online.
  3. Matriky Univerzity Karlovy, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy – Pelnář Josef, 16. 9. 1872, Domažlice

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.