Josef Myslivec (politik)

Josef Myslivec se z rozhodnutí otce vyučil obuvníkem, později ale profesně působil jako advokát v Praze. Jeho bratrem byl katolický politik Václav Myslivec.[1]

Na počátku 20. století se zapojil do celostátní politiky. Zpočátku patřil do Strany katolického lidu.[2] Později je uváděn jako člen Křesťansko-sociální strany.[3] Okolo roku 1908 se uvádí jako spolupracovník katolického tiskového družstva Nový věk.[4]

Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Čechy 61. Usedl do poslanecké frakce Český katolicko-národní klub (širší aliance českých klerikálních subjektů).[5] Byl jedním ze sedmi českých klerikálů zvolených v Čechách.[6] Profiloval se jako katolický politik, s antisemitskými názory. V roce 1911 se na Říšské radě zapojil do hádky okolo novely zákona o podomním obchodě. Předloze oponoval sionistický poslanec Arthur Mahler. Bratři Myslivcové na něj pokřikovali: „Drzý žide. Styďte se, sprosťáku!“ Osobou Josefa Myslivce se ve svých satirických dílech zabýval i spisovatel Jaroslav Hašek. V díle Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona o něm napsal:

„Na něm nejlépe vidíme, že co Bůh řídí, dobře řídí. Z obuvníka stal se Josef Myslivec doktorem práv a říšským poslancem katolického lidu v Čechách. Ostatně vidíme z dějin církve, že největší svatí byli také řemeslníky... Není pochyby, že to bude první světec, který byl poslancem. Jeho činnost jest obsáhlá, články jeho dýší vroucí láskou k Bohu. A přitom nosí vysoké boty, je-li ve svém volebním okresu. O tom říká, že velcí mužové mají zvláštní libůstky. Napoleon miloval červené kapesníky a dr. Josef Myslivec vysoké boty.“[7]

Z politiky se stáhl kvůli těžkému onemocnění zraku a oslepnutí.[1] Roku 1941 o něm list Árijský boj napsal:

„Monsignore Šrámek, věrný přisluhovač Benešův, nemohl potřebovat protižidovské politiky bratří Myslivců, proto je zatlačil v býv. lidové straně úplně do pozadí. Václav Myslivec zemřel. Jeho bratr dr. Jos. Myslivec dnes úplně živoří. Na dobré staré pracovníky protižidovské se zapomínalo.“[8]