Ozef Kalda

Ozef Kalda, vlastním jménem Josef Kalda (4. srpna 1871, Nové Město na Moravě[1] – 1. ledna 1921, Praha[2][p 1]) byl český (moravský) spisovatel–povídkář a dramatik, představitel moravské nářeční literatury; je považován za autora textu Janáčkova Zápisníku zmizelého.

Josef Kalda
Narození4. srpna 1871
Nové Město na Moravě
Úmrtí2. ledna 1921 (ve věku 49 let)
Praha
PseudonymOzef Kalda
Povoláníúředník, prozaik, spisovatel, básník, architekt a dramatik
RodičeJosef Kalda
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se v rodině evangelického faráře v Novém městě na Moravě Josefa Kaldy a jeho manželky Ludmily, rozené Skalákové.[1] Otec se vzdal v roce 1885 církevní služby. Podle některých zdrojů odjel do Ameriky, kde brzy zemřel;[3] podle jiných žil v Basileji a v Bavorsku.[4]

Poté, co je otec opustil, odešla matka se třemi syny ke svému otci, evangelickému faráři v Borové, Janu Skalákovi. Josef Kalda později chodil do školy u strýce v Zádveřicích, od roku 1883 začal studovat v Praze na Akademickém gymnáziu, odkud po dvou letech přestoupil do Valašského Meziříčí. Na studia si musel přivydělávat kondicemi a pracemi u notáře.

Po maturitě a vojenské službě nastoupil na ředitelství Buštěhradské dráhy v Praze. Z trestu za fejeton v Časopise českého úřednictva železničního byl na tři roky přeložen na venkovskou stanici.[p 2] Zde onemocněl a musel se léčit v Luhačovicích a Karlových Varech. Vypracoval se na tarifního odborníka a dosáhl hodnosti inspektora, u Buštěhradské dráhy byl zaměstnán až do smrti.[3]

Poslední bydliště Josefa Kaldy bylo v žižkovské Grégrově ulici (nyní Slavíkova). Zemřel v Zemském ústavu pro choromyslné, pochován byl na Olšanských hřbitovech (hrob již není v databázi Správy pražských hřbitovů evidován).[2]

Rodinný život

Dne 29. srpna 1908 se Josef Kalda, tehdy revident Buštěhradské dráhy, oženil v Rakovníku s Marií Pulkrábkovou (1853–??).[5] Manželství bylo bezdětné.[6]

Dílo
Obálka prvního vydání knihy Ogaři

Nejúspěšnějším dílem Josefa Kaldy jsou Ogaři, ve kterých vzpomíná na šťastné dětství na valašské vesnici.

Knižní vydání
  • Ogaři (veselé obrázky z moravského Valašska pro děti; Praha, J. Pelcl 1905; B. Kočí, Beaufort 1910; J. Hladký 1921; Kalich 1949)
  • Jalovinky (pseudonym Ozef Kalda; Brno, A. Píša, 1911)
  • Ogaři (dětská zpěvohra o dvou dějstvích, pseudonym Ozef Kalda, hudba Jaroslav Křička; Praha, Zátiší, B.M. Klika, 1919) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Na vlnách revoluce; Pemza (Komedie ve 3 dějstvích, pseudonym Ozef Kalda; V Praze-Karlíně, Zora, 1920)

Zápisník zmizelého (Leoš Janáček)

14. a 25. května 1916 vydaly Lidové noviny soubor 22 básní[p 3] ve valašském nářečí Z péra samoukova anonymního autora. Popisují příběh selského synka, který se zamiluje do mladé cikánky, opustí rodinu a všechno jí obětuje.[7] [8] Básně zaujaly Leoše Janáčka, který je zhudebnil pod názvem Zápisník zmizelého, pod kterým je tento text nyní znám.

V roce 1998 vyšla publikace Jana Mikesky Tajemství P.S. aneb Odhalení autora textu Janáčkova Zápisníku zmizelého. V ní se dokládá, že autorem básní Z péra samoukova byl Josef Kalda.[9]

Zápisník zmizelého vycházel knižně v letech 1928–2003 opakovaně jako dílo anonymního autora. U anglického překladu (Diary of one who vanished), vydaného v roce 2000 v New Yorku, je jako autor uveden Ozef Kalda.[10]

Operní libreto

Na libreto Ozefa Kaldy složil v roce 1918 Jaroslav Křička dětskou operu Ogaři.[11]

Divadlo

Divadelní komedii Pemza (vydanou pod názvem Na vlnách revoluce) uvedlo Divadlo na Vinohradech v roce 1919. Hra se odehrává v Indii, obsahuje však narážky na tehdejší situaci v Československu. Kritika hru přijala spíše vlídně, ale s výhradami.[12][13]

Kalda je dále uváděn jako autor divadelních her Švercova láska a Sanatorium dr. Mejdy.[3]

Odkazy

Poznámky
  1. Na rozdíl od matričního záznamu uvádějí jiné zdroje shodně datum úmrtí 2. 1. 1921 (např.)
  2. Ve svém životopise, který zveřejnily Lidové noviny, uvádí, že byl přeložen „…do stanice R.“ Jak vyplývá z matriky oddaných, byl v roce 1908 revidentem v Rakovníku a také se zde oženil.
  3. Básně jsou číslovány od I. do XXIII., báseň č. XIV. je vynechána

Reference
  1. Matrika narozených (helvetské vyznání) Nové Město na M., 1856-1875, snímek 168 [online]. Zemský archiv Brno [cit. 2020-09-24]. Dostupné online.
  2. Matrika zemřelých, sv. Kliment, 1918-1928, snímek 45 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-09-25]. Dostupné online.
  3. PEŠTA, Pavel. Josef Kalda. In: FORST, Vladimír. Lexikon české literatury 2/II K-L. Praha: Academia, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0469-6. S. 623–624.
  4. RYCHETSKÝ, Čestmír. Evangeličtí kazatelé 1791-1918. S. 20. Křesťanská revue [online]. 1/1984 [cit. 2020-09-24]. S. 20. Dostupné online.
  5. Matrika oddaných (katol.) Rakovník, 1903-1914, snímek 95 [online]. SOA Praha [cit. 2020-09-24]. Dostupné online.
  6. Soupis pražských obyvatel: Kalda Josef [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-09-24]. Dostupné online.
  7. ANONYM. Z péra samoukova (část 1). S. 1. Lidové noviny [online]. 1916-05-14 [cit. 2020-09-24]. S. 1. Dostupné online.
  8. ANONYM. Z péra samoukova (část 2). S. 1. Lidové noviny [online]. 1916-05-21 [cit. 2020-09-24]. S. 1. Dostupné online.
  9. MIKESKA, Jan. Tajemství P.S., aneb, Odhalení autora textu Janáčkova Zápisníku zmizelého/. Vizovice: Lípa, 1998. ISBN 80-86093-20-4. Kapitola Tajemství textu Zápisníku zmizelého, s. 44–54.
  10. Databáze NK ČR: Diary of one who vanished [online]. Národní knihovna ČR [cit. 2020-09-25]. Dostupné online.
  11. Jaroslav Křička: Ogaři. S. 2. Lidové noviny [online]. 1919-09-10. S. 2. Dostupné online.
  12. Vinohradské divadlo. Pemza. (kritika hry). S. 4. Lidové noviny [online]. 1919-08-28 [cit. 2020-09-25]. S. 4. Dostupné online.
  13. ENGELMÜLLER, Karel. Vinohradské divadlo: Pemza. S. 415–416. Zlatá Praha [online]. 1919-09-10 [cit. 2020-09-24]. S. 415–416. Dostupné online.

Literatura
  • PEŠTA, Pavel. Josef Kalda. In: FORST, Vladimír. Lexikon české literatury 2/II K-L. Praha: Academia, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0469-6. S. 623–624.
  • KALDA, Ozef. Vlastní životopis (část I.). S. 1–2. Lidové noviny [online]. 1925-02-02 [cit. 2020-09-25]. S. 1–2. Dostupné online.
  • KALDA, Ozef. Vlastní životopis (část 2.). S. 1–2. Lidové noviny [online]. 1925-02-092 [cit. 2020-09-25]. S. 1–2. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.