Josef Hrabák (montanista)

Narodil se v Siré u Zbiroha v početné rodině Václava a Kateřiny Hrabákových.[1][3] Vystudoval plzeňské gymnázium a Báňskou akademii v Banské Štiavnici.[3] Po krátkém působení na Ředitelství státních dolů lesů a statků v Banské Štiavnici a v soukromé společnosti v chorvatské Tergovske Goře[3] se dále věnoval pedagogické dráze na báňských akademiích v Leobenu a poté, od roku 1867 v Příbrami. Tam se stal nejprve zastupujícím a od roku 1871 řádným profesorem,[3] tuto funkci vykonával 28 let, než odešel na odpočinek.[4] V letech 1879 až 1880 a 1885 až 1888 byl ředitelem příbramské báňské akademie.[5]

Absolvoval množství studijních cest, mnohdy se svými posluchači. Zveřejnil více než čtyři desítky odborných publikací a příruček,[4][5] věnoval se též metrologii, hornické a technické terminologii nebo historii hornictví a hutnictví. Vynikla jeho v Berlíně vydaná příručka Hilfsbuch für Dampfmaschinen-Techniker o stavbě parních strojů z roku 1883.[6] Byl spolupracovníkem Riegrova slovníku naučného a později Ottova slovníku.[6]

V roce 1888 byl jmenován vrchním horním radou.[6]

Josef Hrabák byl pravděpodobně přítomen založení Klubu českých turistů v Praze v červnu 1888, 16. března 1889 spoluzakládal Klub českých turistů v Příbrami a o tři roky později se stal jeho předsedou.[3] Absolvoval řadu cest, při kterých popsal okolí Příbrami, a výsledkem byl výpravný knižní Průvodce po Příbrami a okolí, vydaný v roce 1893, jehož byl redaktorem. Publikace ale nepřinesla jen poznatky o místopisu, ale podrobný vlastivědný popis, včetně závěrečné části věnované dějinám zdejších dolů.

• Úplné porovnávací tabulky měr a vah i jich cen ku snadnému užívání metrické soustavy v říši rakouské (1875, též německy)
• Hilfsbuch für Dampfmaschinen-Techniker (1883, 2. rozšířené vydání 1891)
• Terminologický slovník hornický německočeský a českoněmecký (1888)
• Slovníček pro hornický lid (1889)
• (red.) Průvodce po Příbrami a okolí, hlavně též po příbramských dolech (1892)
• Hornictví a hutnictví v království Českém (1902) s pokračováním Železářství v Čechách jindy a nyní (1909)

Hrabákova ulice v Příbrami, tabulka

Roku 1907 jako první v rakousko-uherské monarchii obdržel čestný doktorát montánních věd, roku 1913 byl jmenován čestným občanem města Příbrami. Je po něm pojmenována Hrabákova ulice pod Svatou Horou, v listopadu 2020 město přidalo k tabulce ulice také vysvětlující tabulku.[7] Pohřbený byl na městském hřbitově v Příbrami[8]