Josef Holub (politik)

V roce 1971 absolvoval Střední průmyslovou školu strojní a dopravní Děčín a roku 1976 České vysoké učení technické v Praze, fakultu strojního inženýrství. V letech 1976-1991 byl vývojovým pracovníkem v podniku FEROX Děčín. Pak v letech 1991-1992 pracoval v Bytovém podniku Děčín jako vedoucí tepelného hospodářství.[2][3]

Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za ODS (volební obvod Severočeský kraj). Zasedal v hospodářském výboru.[4][5][6]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Mandát v ní obhájil ve volbách v roce 1996. V letech 1995-1998 byl předsedou hospodářského výboru sněmovny a v období let 1992-1998 zároveň zastával post místopředsedy poslaneckého klubu ODS.[7][7]

V roce 1993 byl zvolen místopředsedou prezídia Fondu národního majetku.[2] V době rozkolu ODS na přelomu let 1997-1998 zpočátku naznačoval, že vysloví důvěru nové vládě Josefa Tošovského.[8] Při hlasování o důvěře pak skutečně nový úřednický kabinet podpořil[9], ale členem poslaneckého klubu ODS zůstal. Pochází z Děčína.[10]

V sněmovních volbách roku 1998 neúspěšně kandidoval za ODS.[11]

Na jaře 1998 byl odvolán z vedení Fondu národního majetku, ale v květnu téhož roku se stal členem dozorčí rady firmy Unipetrol.[12] V roce 2003 nastoupil na post předsedy představenstva firmy Severočeská energetika.[13] A krátce poté by jmenován generálním ředitelem této energetické společnosti.[14] Roku 2004 získal i post jednoho z viceprezidentů Svazu průmyslu a dopravy.[15] V roce 2007 se stal generálním ředitelem podniku ČEZ Distribuce. V té době již v této firmě působil jako specialista legislativní agendy. Zároveň se uvádí coby člen správní rady VZP. Je zmiňován jako autor a spoluautor jedenácti přihlášek vynálezů, z nichž u šesti bylo dosaženo patentové ochrany. Byl ženatý a měl dvě dcery.[16] V únoru 2010 z postu předsedy představenstva ČEZ Distribuce odešel na vlastní žádost. Mladá fronta DNES uvedla, že důvodem k odchodu byla kritika ze strany vlády za to, že umožnil vydání příliš vysokého počtu povolení na instalaci fotovoltaických komplexů.[17] Nadále si udržel post viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy.[3][18]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval za ODS v obvodu č. 33 – Děčín.[19] Se ziskem 6,64 % hlasů skončil na 6. místě a nepostoupil tak ani do druhého kola.[20]