Josef Buršík
Josef Buršík (11. září 1911, Postřekov[1] – 30. června 2002, Northampton) byl český generál, politický vězeň, exulant a účastník zahraničního odboje.
| Josef Buršík | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. září 1911 Postřekov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30. června 2002 (ve věku 90 let) Northampton  Spojené království |
| Místo pohřbení | Northampton |
| Národnost | Češi |
| Povolání | voják |
| Ocenění | Leninův řád Hrdina Sovětského svazu Řád Milana Rastislava Štefánika Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Řád Suvorova III. třídy Československý válečný kříž 1939 |
| Choť | Naděžda Anastasie Pospíšilová |
| Příbuzní | Josef Bursik (vnuk) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
Pocházel z Chodska. Později se stal důstojníkem československé armády. Přes Polsko se dostal do SSSR, kde skončil v lágru pod správou sovětské NKVD. V Buzuluku vstoupil do čs. jednotky a po absolvování poddůstojnického kurzu velel četě pod vedením kapitána Jaroše (hrdina SSSR, posmrtně). Po bojích u Sokolova absolvoval tankové učiliště a velel tankovému praporu. Jako jeden z prvních se probil do centra Kyjeva, za což byl v prosinci 1943 vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského Svazu. Se svým praporem prošel peklem východní fronty až do Prahy.
Poválečné období
Po válce si léčil zranění a tuberkulózu. Byl jmenován velitelem tankové brigády v Ostravě. Pro svůj protikomunistický postoj byl v roce 1949 obviněn z velezrady a odsouzen na 10 let, ke ztrátě poloviny majetku a odebrání všech vyznamenání kromě Hrdiny Sovětského svazu. Za to, že měl „drzost“ odvolat se proti rozsudku, byl potrestán čtyřmi lety vězení navíc. Po zhoršení zdravotního stavu ve vězení Mírov uprchl z nemocnice u Olomouce, do které byl převezen.[2].
Exil
S manželkou se mu podařil útěk do Bavorska, ale své dvě dcery uviděl až v r. 1963. Jeho jméno, fotografie i zmínky o něm byly v Československu vymazány, jako by nikdy neexistoval. V Německu pracoval v Americkém fondu pomoci československým uprchlíkům. V roce 1955 se odstěhoval do Anglie. Napsal paměti, které publikoval v knize „Nelituj oběti“. Na protest proti okupaci ČSSR roku 1968 vrátil Sovětům svá vyznamenání. Přes chronickou tuberkulózu se dožil pádu komunismu, své rehabilitace v roce 1990 a povýšení.
Úmrtí
Když ho v prvním červencovém týdnu roku 2002 v britském Northamptonu pohřbívali, měl na sobě uniformu s hodností generálmajora a na hrudi řád Milana Rastislava Štefánika. V roce 2005 mu byl posmrtně udělen řád Bílého lva.
Nositel vyznamenání
Československý válečný kříž 1939 – za statečnost v boji
Řád rudé hvězdy – za statečnost v bojích u Sokolova
Hrdina Sovětského svazu – za hrdinství při osvobozování Kyjeva
Leninův řád – za hrdinství při osvobozování Kyjeva
Sokolovská pamětní medaile [3]
Řád Milana Rastislava Štefánika
Řád Bílého lva – vojenská skupina, I. třída, za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost (in memoriam)
Odkazy
Reference
- Matriční záznam o narození a křtu farnost Klenčí pod Čerchovem
- BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Buršík Josef, s. 40.
- Válka.cz, Sokolovská pamětní medaile
Literatura
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 86.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 164.
- BURŠÍK, Josef, Nelituj oběti, Naše vojsko 1992, ISBN 80-206-0288-7, str.125
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Buršík
- Pamětní síň v rodné obci Josefa Buršíka
- Český rozhlas: Ecce Homo - Josef Buršík
- Komunistický cenzor vymazal Buršíka,hrdinu od Kyjeva, razítkem 'Závadné'
- Vojenské rozhledy: Generálmajor Josef Buršík
