Josef Barhoň
Josef Barhoň (23. března 1872 Nechvalice[1] – 27. května 1939 Praha) byl český obchodní inženýr a vůdčí textilní obchodník pražské sítě prodejen první poloviny 20. století.
Josef Barhoň | |
---|---|
Narození | 23. března 1872 Nechvalice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 27. května 1939 Praha Československo |
Bydliště | Praha II (od 1892) Praha II (od 1894) Praha II (od 1899) Smíchov (od 1901) |
Povolání | inženýr, podnikatel, obchodník a obchodní cestující |
Nábož. vyznání | římskokatolická církev |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
Narodil se v Nechvalicích na Sedlčansku jako nejstarší ze tří synů Františka s druhou manželkou Františkou, rozenou Stiborovou (otec měl celkem 14 dětí). Ve svých 20 letech se odstěhoval do Prahy[2][3] i s bratrem Václavem (nar.1874) a malým Bedřichem (nar.1884), za dva roky se za nimi přestěhovala i matka[4][5]. (Václav zemřel r.1900 na zánět slepého střeva[6], Bedřich žil do r.1942.) Odborné obchodní studium Josef uzavřel roku 1892 (pokud získal titul Ing., tak jej nepoužíval).
Po cestách Evropou se roku 1899 stal obchodním příručím v Praze. Již roku 1901 otevřel svůj první obchod látkami a textilním zbožím v Praze na Smíchově, na Arbesově náměstí. Pro mimořádný obchodní rozhled a importované tkaniny se stal brzy finančním objemem transakcí i sortimentem zboží vůdčím podnikem tohoto odvětví v Čechách. Jeho velkoobchod měl čtyři velké závody v Praze. Proslulá byla jeho prodejna s designovými interiéry vyzdobenými ve stylu art deco, otevřená v polovině 20. let v novostavbě paláce Adria čp. 36/II na nároží dnešní Národní třídy a Jungmannovy ulice.[7] Barhoň patřil k hlavním dodavatelům tkanin pro salón Hany Podolské, který sídlil v patře nad jeho prodejnou, a proto si zákaznice salónu vybíraly buď přímo v prodejně nebo z Barhoňova vzorníku, který obsahoval i nabídku zahraničních výrobců.
Starousedlíci nazývali prodejnu U Barhoně ještě dlouho po znárodnění a zlikvidována byla teprve po roce 1990, i bývalí zaměstnanci se pravidelně setkávali ještě v devadesátých letech. Sociální a zdravotní zabezpečení jeho zaměstnanců bylo na úrovní závodů Schichtových či Baťových.
Společenská povaha a organizační schopnosti vedly Josefa k čestným funkcím v místě prvního závodu a bydliště, například byl předsedou Obchodního gremia na Smíchově, členem správního výboru Občanské záložny na Smíchově a členem Obchodní a živnostenské komory v Praze; oznámení zaměstnanců o jeho úmrtí v Národních listech[8] uvádí mj. též funkce censor Národní Banky v Praze, člen správní rady České banky, rozhodčí pražské bursy. Patřil k velkorysým mecenášům kulturních a dobročinných institucí.
Odkazy
Reference
- Matriční záznam o narození a křtu farnost Nechvalice
- Policejní přihláška k 16. září 1892 Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 14, obraz 923
- Záznam z evidence pražského obyvatelstva Archiv města Prahy
- Policejní přihláška k 24. září 1894 Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 14, obraz 918
- Záznam z evidence pražského obyvatelstva Archiv města Prahy
- Matrika kostela u sv.Apolináře AP Z34 1897-1901 str.507 pol.2255. katalog.ahmp.cz [online]. Archiv města Prahy [cit. 2020-11-11]. Dostupné online.
- Umělecké památky Prahy II., editor Růžena Baťková a kolektiv, Praha 1998, s. 201-202 s obrázkem průčelí prodejny
- Kramerius - Národní knihovna ČR. Národní listy [online]. 31.5.1939 III.vyd. str.8 (dole) [cit. 2020-11-15]. Dostupné online.
Literatura
- Výroční členská zpráva Klubu přátel starého Smíchova za období 1939-1940, Praha 1940, s. 7.