Josef Antonín Sehling

Josef Antonín Sehling, též Seling, Seeling, Sölling (7. ledna 1710, Toužim[1] – 17. září 1756, Praha) byl český barokní hudební skladatel.

Josef Antonín Sehling
Základní informace
Narození7. ledna 1710
Toužim
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí19. září 1756 (ve věku 46 let)
Praha
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Žánryklasická hudba, duchovní hudba a opera
Povoláníhudební skladatel, houslista a dirigent
Nástrojehousle
PříbuzníFrantišek Sehling (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Toužim

Josef Antonín Sehling se narodil 7. ledna 1710 Johannu Adamovi a Marii Magdaleně Sehlingovým, příslušníkům významné toužimské měšťanské rodiny, která se v Toužimi usadila patrně někdy v 16. století. Její příslušníci pravidelně zastávali místa v městské samosprávě a v Toužimi žili až do odsunu německých obyvatel po roce 1945. Základní hudební vzdělání Sehling získal společně se svým bratrem Františkem v toužimské škole, kde se díky vlivu toužimské vrchnosti, markrabatům bádenským, věnovala pozornost hudební kultuře.

Praha
Morzinský palác na Malé Straně v Praze, místo působení kapely hraběte Václava z Morzinu.
Hradčanský kostel sv. Benedikta při klášteře bosých karmelitánek

Záhy odešel zřejmě do Prahy a poté do Vídně, kde pokračoval ve studiu kompozice. Po návratu do Prahy působil v malostranské dvorní kapele hraběte Václava Morzina, jako skladatel a druhý houslista. Od roku 1737 usiloval o prestižní místo kapelníka v metropolitním katedrále sv. Víta v Praze, kde však získal jen místo druhého houslisty a od roku 1739 dlouhodobě zastupoval nemocného kapelníka J. F. Nováka. Dále současně působil jako kapelník na kůrech pražských kostelů (hradčanský barnabitský kostel sv. Benedikta (1739), kostel maltézských rytířů Panny Marie pod řetězem (1740 a 1746), kostel svatého Šimona a Judy (1744).

Působil rovněž pedagogicky, vyučoval kompozici např. Jana Lohelia Oehlschlägela nebo J. Preislera. 15. února 1746 se v malostranském kostele sv. Mikuláše oženil[2] s Josefou Forstovou.

Zemřel 17. září 1756 v Praze.

Dílo

Těžiště Sehlingovy skladatelské tvorby spočívalo v chrámové hudbě, kde byl zejména v melodice ovlivněn vídeňskou (zvl. Antonia Caldara) a neapolskou školou. Sehling se však věnoval i hudebnědramatickým druhům. Například roku 1739 zkomponoval pro kostel sv. Benedikta na Hradčanech velikonoční oratorium Filius prodigus. Skládal však i hudbu pro divadelní produkce náboženských řádů, a to jak pro školské hry, tak i hudbu pro význačnější události a holdy.

Sehling však nebyl jen hudebním skladatelem a pedagogem, ale také vynikajícím hudebním interpretem - houslistou.

Sehlingova éra - v duchovní hudbě byl Sehling významný především svým přínosem k pronikání soudobé italské operní tvorby do české duchovní hudby, prostřednictvím takzvaných kontrafakt, přetextovaných operních árií. Toto období dějin české barokní hudby 1737–1757 je též nazýváno Sehlingovou érou. Ve sbírce hudebnin svatovítské katedrály v Praze je shromážděno 591 jeho hudebnin, z toho 80 kontrafakt árií z 33 italských oper 10 skladatelů, a také 35 unikátních soudobých divadelních plakátů - cedulí.

Sehlingova duchovní hudba zahrnuje tyto druhy skladeb:[3]

  • Mše
  • Části mešního ordinaria
  • Requiem
  • Sekvence
  • Moteta
    • Vánoční moteta
    • Pohřební moteta
    • Různá
  • Offertoria
    • Vánoční offeroria
    • Pohřební offertoria
    • Různá (např. 1739 velikonoční oratorium Filius prodigus pro kostel sv. Benedikta na Hradčanech)
  • Árie
  • Pastorely
  • Duetta
  • Mariánské antifony
  • Roráty
  • Litanie
  • Nešpory
  • Laudate Dominum

Světská hudba zahrnuje tyto druhy skladeb:

  • Opery (1754 Judita - korunovační opera pro M. Terezii, 1754 pantomima Kolombína - její třetí árie s českým textem)
  • Školní hry (zejména pro jezuity)

Sehlingova osobnost a jeho dílo upadly v moderní době vlivem nepříznivých okolností v Čechách téměř v zapomnění. Nicméně v poslední době mu moderní česká muzikologie věnuje značnou pozornost a jeho dílo znovu ožívá jak na kůru jeho svatovítského působiště, tak i jinde díky zájmu četných souborů barokní duchovní hudby. V roce 2010 bylo v rodné Toužimi připomenuto 300. výročí jeho narození. Hledá se rodný dům a připravuje se zde osazení pamětní desky. V nedávné době byly některé Sehlingovy skladby nahrány a vydány, např. na desce Staropražské Vánoce (Supraphon, 1969), CD Aj, radost velikou zvěstuji vám - České a moravské pastorely (Indies MG, 2004) nebo CD Sehling: Vánoce v pražské katedrále. Hudba Prahy 18. století (Supraphon a. s., 2014). Sehlingovy skladby mají v repertoáru např. soubory Pražský katedrální sbor, Musica per tibia nebo Collegium Marianum.

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Toužim
  2. Matriční záznam o sňatku Josefa Sehlinga s Josefou Forstovou farnost při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
  3. JONÁŠOVÁ, Milada: Soupis díla Josefa Antonína Sehlinga 1. část: Autografy a opisy ve sbírce hudebnin metropolitního chrámu sv. Víta v Praze

Literatura
  • Milada Jonášová: Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze. Sehlingova éra 1737-1756. In Hudební věda, ročník XXXVIII, č. 3-4/2000, Academia, Praha 2001, str. 263-301
  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
  • Milada Jonášová: Italienische Opernarien im Dom zu St. Veit in Prag. In: Norbert Dubowy – Herbert Seiffert – Andrea Sommer-Mathis – Reinhard Strohm (eds.), Italian Opera in Central Europe 1614–1780, Berlin 2008, s. 163–206.
  • Václav Kapsa: Hudebníci hraběte Morzina. K dějinám šlechtických kapel v Čechách v době baroka. Etnologický ústav AV ČR, Praha 2010, ISBN 978-80-87112-36-6
  • Milada Jonášová, Judith – ein Jesuitendrama zur Krönung Maria Theresias 1743 in Prag, in: Petronilla Cemus (ed.), Bohemia Jesuitica 1556–2006, Praha 2010, s. 1041–1051.
  • Josef Sehling. Christmas in Prague Cathedral, Collegium Marianum. Jana Semerádová, Supraphon 2014.
  • Milada Jonášová (ed.): Joseph Anton Sehling, Latinské pastorely / Latin pastorellas / Lateinische Pastorellen, Praha 2017.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.