Jonas Jacobsson

Poprvé startoval na paralympijských hrách ve věku 15 let v roce 1980, kdy se paralympiáda konala v Arnhemu, kde ho trénoval jeho otec.[4] Už odtud si přivezl zlatou medaili z disciplíny vzduchová puška vstoje.

Na mistrovství Evropy 1981 ve Vídni se mu v jednom z finále nedařilo. V rozčilení poslední ránu vůbec nemířil a zasáhl jen sedmičku. Až po závodě zjistil, že i ostatní stříleli špatně a že by mu průměrná devítka zajistila stříbro. On sám tvrdí, že z této lekce se poučil, že nesmí žádný závod vzdávat předem.[3]

Do roku 2004 zvýšil svůj počet paralympijských vítězství na devět, na paralympiádě v Aténách [4], ale vyhrál všechny čtyři disciplíny a stal se hvězdou her. Za svůj skvělý výkon byl v roce 2005 nominován na cenu Laureus pro nejlepšího zdravotně postiženého sportovce roku.[5]

Na mistrovství světa získal do roku 2008 nejméně patnáct titulů, na mistrovství Evropy ještě o dva víc. Před paralympijskými hrami v Pekingu v roce 2008 si žádné cíle nedával.[4] pod vedením trenéra Anderse Sundella znovu vybojoval další tři zlaté medaile (ve čtvrté soutěži nepostoupil do finále).[3] Po skončení her v Pekingu prohlásil, že pokračování jeho kariéry závisí na tom, zda bude mít stále touhu závodit a zda sežene sponzora.[3]

Nakonec pokračoval dál a zúčastnil se i her v Londýně v roce 2012. Tam vyhrál disciplínu libovolná malorážka na 3x40 ran a obsadil druhé míst ze vzduchové pušky vleže, v dalších dvou disciplínách skončil bez medaile.

Ve Švédsku startuje i na závodech pro nepostižené střelce, ale kvůli sporům o to, zda mají mít zdravotně postižení střelci právo na takových závodech startovat, podobné soutěže v roce 2008 pro klid v přípravě na paralympiádu vynechal.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jonas Jacobsson na švédské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jonas Jacobsson na Wikimedia Commons
• Zimbio wikizine o Jonasi Jacobssonovi
• Profil Jacobssona na webu MPV - vydáno k LPH 2004