John Paul Stevens

John Paul Stevens
John Paul Stevens
	John Paul Stevens (2006)
Narození	20. dubna 1920; Chicago
Úmrtí	16. července 2019 (ve věku 99 let); Fort Lauderdale
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Arlingtonský národní hřbitov
Alma mater	Chicagská univerzita (do 1941); Northwestern University School of Law (1945–1947); Laboratorní škola Chicagské univerzity; Právnická fakulta univerzity v Chicagu
Povolání	námořní důstojník, soudce a advokát
Ocenění	Prezidentská medaile svobody (2012); společník Americké akademie umění a věd; Bronzová hvězda; Brandeis Medal; medaile Za vítězství ve druhé světové válce
Politická strana	Republikánská strana
Nábož. vyznání	protestantismus
Funkce	Judge of the United States Court of Appeals for the Federal Circuit (1970–1975); Soudce nejvyššího soudu USA (1975–2010)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Paul Stevens (20. dubna 1920 Chicago – 16. července 2019 Fort Lauderdale) byl americký právník, soudce Nejvyššího soudu Spojených států amerických od roku 1975 až do své dobrovolné rezignace v roce 2010. Během svého dlouhého působení v Nejvyšším soudu (byl druhým nejdéle sloužícím soudcem Nejvyššího soudu),[1][2] psal názory na většinu témat amerického práva, jmenovitě občanských svobod, trestu smrti, vládních pravomocí a duševního vlastnictví. V případech, týkajících se amerických prezidentů, formuloval názor soudu, že i oni mohou být voláni k odpovědnosti podle amerického práva.[3] Aćkoli byl registrovaným republikánem a většinu života zastával konzervativní názory,[4] v posledních letech před odchodem na odpočinek byl považován za stoupence liberálního křídla Nejvyššího soudu.

Narodil se v Chicagu, během druhé světové války sloužil v americkém námořnictvu a poté získal právnické vzdělání na právnické fakultě Northwestern University. Začínal jako asistent soudce Nejvyššího soudu Wileyho Blounta Rutledge. Následně založil v Chicagu soukromou právnickou firmu, v níž se věnoval antimonopolnímu právu. Prezident Richard Nixon jej v roce 1970 jmenoval soudcem Odvolacího soudu pro sedmý okruh. Pět let nato jej prezident Gerald Ford nominoval do Nejvyššího soudu, na uprázdněné místo po soudci Williamu O. Douglasovi. Po úmrtí soudce Harryho Blackmuna v roce 1994 se stal seniorním soudcem. Na odpočinek odešel během vlády prezidenta Baracka Obamy a na jeho místo byla nominována Elena Kaganová.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Paul Stevens na anglické Wikipedii.

John Paul Stevens Second-Oldest Justice Ever [online]. abajournal, November 19, 2007 [cit. 2020-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-18. (anglicky)
From Justice Stevens, No Exit Signs. The Washington Post. November 18, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne November 12, 2013. (anglicky)
LANE, Charles. Hyde Park to High Court. Chicago Tribune. July 17, 2019, s. 1. (anglicky)
NAYLOR, Brian; TOTENBERG, Nina. Former Supreme Court Justice Stevens Lies In Repose. NPR. July 22, 2019. Dostupné online [cit. July 22, 2019]. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu John Paul Stevens na Wikimedia Commons

Galerie John Paul Stevens na Wikimedia Commons
Osoba John Paul Stevens ve Wikicitátech

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] John Paul Stevens Second-Oldest Justice Ever [online]. abajournal, November 19, 2007 [cit. 2020-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-18. (anglicky)

[2] From Justice Stevens, No Exit Signs. The Washington Post. November 18, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne November 12, 2013. (anglicky)

[Lane1-3] LANE, Charles. Hyde Park to High Court. Chicago Tribune. July 17, 2019, s. 1. (anglicky)

[4] NAYLOR, Brian; TOTENBERG, Nina. Former Supreme Court Justice Stevens Lies In Repose. NPR. July 22, 2019. Dostupné online [cit. July 22, 2019]. (anglicky)