John Harvey Kellogg

Syntetizováním adventistické víry a vědeckých poznatků vystavěl svou myšlenku "biologického života". Šlo o názor, že k udržení zdravého těla, mysli i duše je zapotřebí vhodná strava, cvičení a rekreace na čerstvém vzduchu. Podle této víry se pak řídil ve svém sanatoriu a pacientům podával vegetariánská jídla a 8 až 10 sklenic vody denně. Zároveň varoval před alkoholem a tabákem. Jeho přesvědčení, že zdravá strava člověka před vším zlým ochrání byla tak silná, že necítil potřebnost a užitečnost očkování proti neštovicím. Svou filozofii sepsal do sedmidílné učebnice pro adventistické a vysoké školy. Z praktického hlediska se jeho správný biologický život velmi podporoval metodám křesťanských fyziologů, kteří vyžadovali sexuální zdrženlivost, naprosté odmítání drog a alkoholu a dodržování vegetariánství.[15][16][6]

John Harvey Kellogg byl aktivním členem kampaně zaměřené proti konzumaci tabáku a věřil, že kouření nejen že způsobuje fyzické poškození těla, ale i patologické jevy, nutriční kolabs a morální a ekonomický úpadek společnosti. Tabák podle něj byl "jednou z nejjedovatějších, botanikům známých rostlin". Tato víra byla do značné míry v souladu s názorem adventistů.

Ve své knize Tabák aneb Jak tabák zabíjí z roku 1922 citoval mnoho studií o negativních dopadech kouření a připisoval průměrný vyšší věk úmrtí žen právě tomu, že ženy kouřily mnohem méně než muži.[17]

Sloužil také jako prezident Michiganské anti-cigaretové společnosti, kam patřil i Henry Ford, George Peabody a John Burroughs. Po první světové válce tato společnost vytvořila první vzdělávací film proti kouření. V roce 1929 se snažil s pomocí senátora Reeda Smoota prosadit zákon, který by tabák zařadil do stejné kategorie drog, ale neuspěl.

Ačkoli alkoholické nápoje byly lékařskou komunitou běžně používány jako stimulanty v době, kdy John Harvey Kellogg zahájil svou lékařskou praxi, byl později v opozici vůči této metodě. Stavěl se proti převládající představě, že alkohol má povzbuzující účinky. Věřil, že alkohol nemůže být stimulant, protože snižuje životní aktivitu. Když viděl, jaké účinky alkohol má na rostliny a zvířata, cítil, že alkohol je jed. Všiml si také škodlivých účinků alkoholu na mozek, trávicí systém a játra. A krom fyzických neduhů způsoboval podle něj navíc alkohol, ten "nejškodlivější ďáblův jed", "morální bankrot", bez ohledu na objem, v jakém byl požit.[15]

Mimo alkoholických nápojů stavěl John Harvey Kellogg na seznam škodlivin i kávu a některé čaje, kvůli obsahu kofeinu.[18]

Zastával názor, že „příroda dodává čistou vodu a širokou škálu ovocných šťáv a zdravých, neškodných chutí, které jsou dostačující k uspokojení všech lidských potřeb.“

Spoustu času strávil John Harvey Kellogg přípravou grafů a přednášek o škodlivosti alkoholu a tabáku. Roku 1878 spolu s Ellen G. Whiteovou, zakladatelkou adventistů Sedmého dne, založil Americkou asociaci zdraví a střídmosti, jejímž cílem bylo odhalit dalekosáhlá nebezpečí, která skrýval tabák, alkohol, čaj a káva. Organizace existovala 15 let a on byl po celou dobu jejím prezidentem.

Tvrdil, že ani mor, válka nebo neštovice nepřinesly výsledky pro lidstvo tak katastrofální jako zvyk onanovat. Měl za to, že onanie, kterou označoval za sebezneužívání, způsobuje rakovinu dělohy, nemoci močových cest, impotenci, epilepsii a šílenství. Podle něj masturbace neničila jen fyzické a psychické zdraví, ale také zdraví morální a sexuální vyvrcholení mohlo vést ke kompletnímu vyčerpání organismu.[21]

Jako vůdce hnutí proti masturbaci propagoval extrémní opatření, aby zabránil masturbaci. Když mu bylo 37 let, sám se obřezal, a často přemlouval lidi obou pohlaví k sebezmrazačení bez anestetik, aby jim zabránil masturbovat. Taktéž byl zastáncem obřízky u malých chlapců a aplikace kyseliny karbolové na klitoris mladých žen. Rovněž doporučoval, aby se dětem svazovaly na noc ruce a jejich genitálie se zakrývaly speciálními klíckami.