John Dalrymple, 2. hrabě ze Stairu

Erb hrabat ze Stairu

Pocházel ze skotského šlechtického rodu připomínaného od 14. století, narodil se v Edinburghu jako druhorozený syn právníka a politika 1. hraběte ze Stairu. V roce 1682 nešťastnou náhodou na lovu zastřelil svého staršího bratra Jamese (1670–1682) a stal se otcovým dědicem. Mládí strávil v Nizozemí, kde studoval na univerzitě v Leidenu. Jako dobrovolník se zúčastnil devítileté války, později se prosadil ve válce o španělské dědictví, v níž bojoval po boku vévody z Marlborough a postupoval v hodnostech (již v roce 1702 byl podplukovníkem), po bitvě u Ramillies byl povýšen na brigádního generála (1706). Po otci zdědil v roce 1707 titul hraběte ze Stairu (platný pouze pro Skotsko) a v letech 1707–1708 byl voleným zástupcem skotských peerů ve Sněmovně lordů. V letech 1709–1710 byl vyslancem u polského krále Augusta II. v Krakově, mezitím dosáhl hodností generálmajora (1708) a generálporučíka (1709), v roce 1709 bojoval v bitvě u Malplaquet. V roce 1710 dosáhl hodnosti generála a obdržel Řád bodláku, ale téhož roku spolu s pádem vévody Marlborougha se musel stáhnout do ústraní.

Zříceniny zámku Castle Kennedy (Skotsko)

Znovu se k vysokým postům vrátil po smrti královny Anny a nástupu hannoverské dynastie. V roce 1714 byl jmenován členem Tajné rady, v letech 1714–1727 byl lordem komořím Jiřího I. a zároveň zastával funkci velitele pěchoty ve Skotsku. Po skončení války o španělské dědictví byl ale především vyslancem ve Francii (1714–1720, nejprve jako zplnomocněný ministr, až od roku 1719 s hodností vyslance). V Paříži navázal prospěšné přátelské kontakty s regentem Filipem Orleánským a pobyt ve Versailles jej inspiroval pro pozdější úpravy rodových sídel ve Skotsku. Po návratu z Francie se v politice uplatňoval jako opětovně zvolený reprezentant skotských peerů ve Sněmovně lordů (1715–1734), v letech 1729–1733 zastával též čestný post viceadmirála ve Skotsku. Patřil sice k whigům, ale jeho kariéru dočasně přerušil odpor vůči vládnímu návrhu daňové reformy v roce 1733. Premiér Robert Walpole tehdy sice svůj plán neprosadil, ale podpora krále Jiřího II. mu umožnila zbavit se vnitrostranické opozice. Spolu se Stairem museli své funkce v roce 1733 opustit například jeho spolubojovník z války o španělské dědictví generál Cobham nebo vévoda z Boltonu a hrabě z Chesterfieldu.[2]

Až po pádu premiéra Walpola získal opět vysoké postavení, kdy stejně jako v roce 1714 obdržel hned několik vlivných funkcí. V roce 1742 byl povýšen na polního maršála, v letech 1742–1743 byl vyslancem v Haagu a od roku 1742 zároveň guvernérem na Menorce. Za války o rakouské dědictví byl souběžně jmenován vrchním velitelem britské armády v Německu a jako vojevůdce se naposledy významně prosadil v bitvě u Dettingenu (formálním vrchním velitelem zde byl osobně přítomný král Jiří II.)[3] Ve věku sedmdesáti let rezignoval v roce 1743 na post vrchního velitele a vrátil se do Skotska, zemřel v paláci Queensberry House v Edinburghu.

Zámek Newlinston (Skotsko), hlavní sídlo 2. hraběte ze Stairu

V roce 1714 se oženil s Eleanor Campbell (1682–1759), dcerou 2. hraběte z Loudounu (její bratr Sir James Campbell byl generálem a padl v bitvě u Fontenoy). Jejich manželství zůstalo bez potomstva a titul hraběte ze Stairu přešel na potomstvo Johnova mladšího bratra Williama Dalrympla (1678–1744), který ve válce o španělské dědictví dosáhl hodnosti plukovníka a později byl dlouholetým členem Dolní sněmovny.[4]

Po otci byl dědicem několika sídel v různých částech Skotska. O nejstarší rodové sídlo Stair House v hrabství Ayrshire nejevil příliš velký zájem, významné projekty v zahradní architektuře ale realizoval na svých dalších sídlech Castle Kennedy v jižním Skotsku a Newlinston poblíž Edinburghu. Zámek Castle Kennedy vyhořel v roce 1716, hrabě ze Stairu se po návratu z diplomatické mise ve Francii rozhodl ponechat zámek jako impozantní kulisu k nově budovanému parku ve francouzském stylu. Ještě větší pozornost věnoval dalšímu sídlu v Newlinstonu nedaleko od Edinburghu. Stairův pobyt ve Versailles byl inspirací pro přestavbu zámku a budování francouzských zahrad. Práce trvaly prakticky až do jeho smrti, ještě v roce 1744 zde pracovalo 200 dělníků. Panství Newlinston bylo dědici prodáno již v roce 1747, majetkem rodiny hrabat ze Stairu je dodnes panství Castle Kennedy. Později vybudovaný zámek Lochinch Castle z 19. století je stále trvalým sídlem rodu, pro veřejnost jsou přístupné zahrady Castle Kennedy, zříceniny vyhořelého zámku jsou z bezpečnostních důvodů uzavřené.