Charles Paulet, 3. vévoda z Boltonu

Pocházel ze starobylého rodu Pauletů. Byl nejstarším synem nejvyššího komořího a irského místokrále 2. vévody z Boltonu. Kvůli absenci a špatnému chování nedokončil středoškolské vzdělání, v letech 1700–1704 cestoval po Evropě a jako dobrovolník se zúčastnil války o španělské dědictví. Mezitím byl zvolen do Dolní sněmovny (1705–1710) za stranu whigů. V letech 1710 a 1713 byl ve volbách poražen a spolu s otcem se dočasně stáhnul do ústraní. V roce 1714 podpořil nástup hannoverské dynastie, poté byl komořím prince waleského (1714–1722) a získal několik místodržitelských úřadů ve waleských hrabstvích. V letech 1715–1717 byl znovu poslancem Dolní sněmovny, v roce 1717 získal titul barona z Basingu a stal se členem Sněmovny lordů (jako otcův dědic ale nadále užíval vyšší titul markýze z Winchesteru). Titul vévody zdědil po otci v roce 1722. Mezitím v armádě dosáhl hodnosti plukovníka. V roce 1722 obdržel Podvazkový řád, v letech 1725–1726 byl krátce guvernérem v Toweru a od roku 1725 byl zároveň členem Tajné rady. V době nepřítomnosti Jiřího I. v Anglii byl v letech 1725–1726 zároveň členem místodržitelského sboru.

Odmítnutím vládního návrhu daňové reformy v roce 1733 se dostal do sporu s premiérem Robertem Walpolem a musel dočasně rezignoval na veřejné působení, přičemž ztratil také místodržitelské úřady ve Walesu, Hampshire a Dorsetu. Až krátce před pádem Walpolovy vlády se vrátil ke dvoru ve funkci kapitána královské gardy (1740–1742). Po Walpolově rezignaci na post premiéra získal zpět i své posty ve Walesu, Hampshire a Dorsetu, v letech 1742–1754 byl také guvernérem na ostrově Wight. V roce 1745 byl povýšen na generálporučíka, téhož roku byl členem místodržitelského sboru v době nepřítomnosti Jiřího II. v Anglii. V plánovaném kabinetu Johna Cartereta, hraběte Granville, měl převzít úřad irského místokrále (1746), k tomu ale nedošlo. Podobně jako jeho otec proslul nevybíravým chováním, dlouhodobě se také potýkal s finančními problémy a jeho kariéru provázely četné skandály včetně nemanželského potomstva.

V roce 1713 se oženil s Anne Vaughan (1689–1751), jedinou dcerou prezidenta Královské společnosti Johna Vaughana, 3. hraběte z Carbery. Jejich manželství zůstalo bez potomstva a později žili odděleně, po její smrti se v roce 1751 v Německu oženil s herečkou Lavinií Fenton (1708–1760), s níž měl již tři nemanželské syny, Charlese, Percyho a Horatia. Jejich nároky na dědictví nebyly uznány a titul vévody zdědil mladší bratr 3. vévody, lord Harry Paulet (1691–1759).