John Claude White

Syn armádního chirurga Johna Whitea (1871–1920) a Louise Henriette (Claude) Pfeffer Whiteové se narodil v indické Kalkatě (nyní Kalkata). Jeho vzdělání zahrnovalo mimo jiné v roce 1868 období na Rugby School po dobu šesti měsíců. White později studoval na Royal Indian Engineering College v Cooper's Hill, Surrey, než se v roce 1876 připojil k oddělení veřejných prací v Bengálsku jako pomocný inženýr.[1]

White původně pracoval v Bengálsku, Nepálu a Dárdžilingu. V roce 1883 byl přidělen k britské rezidenci v Káthmándú v Nepálu, kde fotografoval architekturu a památky.[2] V roce 1889 byl jmenován politickým úředníkem v severovýchodním indickém království Sikkim.[1] Stal se předsedou rady a navrhl v Sikkimu provést minerální průzkumy v nevyužité pustině. Založil také lesnické oddělení a první policejní stanici v Aritaru a zavedl pěstování anglických jabloní v severních městech Lachung a Lachen.[3]

Po Kalkatské úmluvě z let 1890–1893 podepsané Británií a Čínou z dynastie Čching byl White odeslán do Jatongu na úpatí údolí Čumbi v Tibetu, aby vyhodnotil obchodní situaci na nové základně. Následně uvedl, že ačkoli se k němu Číňané chovali přátelsky, „neměli žádnou autoritu“ a nebyli schopni Tibeťany kontrolovat. White dospěl k závěru, že „Čína byla Tibetu nadvládou jen jménem“.[4]

V roce 1903 se White na základě rozkazu místokrále Indie lorda George Curzona stal zástupcem komisaře Tibetské pohraniční komise pod vedením Francise Younghusbanda, politického důstojníka vyslaného do britské armády,[5] který vedl britskou výpravu do Tibetu v letech 1903–1904. Předpokládaným cílem vojenské expedice bylo urovnat spory na hranici Sikkimu a Tibetu, ale ve skutečnosti se stala (podle překročení pokynů z Londýna) de facto invazí do Tibetu. White nebyl spokojen se svým vysláním na misi, protože by ztratil výhody své současné role a pozice a zašel tak daleko, že telegrafoval indickému místokráli lordu Curzonovi a vrchnímu veliteli indické armády lordu Kitchenerovi, aby byl příkaz zrušen. Younghusband to považoval za neposlušnost, stejně jako jeho kolegové v Šimle, a jmenování bylo potvrzeno. Younghusband se pomstil za Whiteův vzdor, když ho později nechal v sikkimské džunglí zamořené pijavicemi, aby zajišťoval transport mul a námezdních dělníků kuli do Tibetu.[5]

Whiteovi bylo na základě prohlášení jako jedinému členovi tibetské expedice povoleno fotografovat kláštery ve Lhase.[2]

Podnikl pět cest do Bhútánu a v roce 1907 fotografoval korunovaci prvního krále země.[2]

Dne 12. září 1876, před cestou do Indie, se White oženil se svou vzdálenou sestřenicí Jessie Georginou Rankenovou v kostele Všech svatých v Kensingtonu v Londýně. Měli spolu dceru Beryl narozenou v Bengálsku v roce 1877.[1]

White během svých cest po regionu vytvořil bohatou a podrobnou fotografickou zprávu o kultuře a scenériích v Himaláji. John Falconer, kurátor fotografií Britské knihovny v Oriental and India Office Collections popsal Whiteovu práci jako „pravděpodobně jednu z posledních a určitě patřící mezi nejpůsobivější produkty tradice kvazi-amatérské fotografie, která vzkvétala mezi příslušníky administrace a armády v Indii od padesátých let 19. století.“[6]

Kniha z roku 2005 In the Shadow of the Himalayas: Tibet, Bhutan, Nepal, Sikkim: a Photographic Record by John Claude White, 1883–1908 obsahuje antologii himálajských fotografií pořízených Whiteem.

• Sikhim & Bhutan: Twenty-one years on the North East Frontier 1887-1908. Londýn: Edward Arnold, 1909. Dostupné online.

• 
  Kampa Dzong, Tibet, 1904
• 
  Ugjen Vangčuk se svou rodinou, 1905
• 
  Ugjen Vangčuk se svými ochránci, Trongsa Dzong, Bhútán, 1905
• 
  Čogley Tulku, Deb Ráža, Bhútán, 1905