John Campbell, 9. vévoda z Argyllu

Svatební fotografie vévody z Argyllu a princezny Luisy

Narodil se v Londýně jako nejstarší syn Georga Campbella, 8. vévody z Argyllu, a jeho manželky Elizabeth Leveson-Gower (1823–1878) z rodu vévodů ze Sutherlandu. Prakticky od narození užíval jako otcův dědic titul markýze z Lorne. Studoval v Etonu a Cambridge, po studiích procestoval severní a střední Ameriku. V letech 1868–1878 byl poslancem Dolní sněmovny, kde patřil k liberálům, na půdě parlamentu ale nijak aktivně nevystupoval. Získal hodnost podplukovníka v dobrovolnických sborech, ale nebyl ani aktivním vojákem. V letech 1868–1871 byl tajemníkem ministra pro Indii (ministrem byl tehdy jeho otec), v roce 1875 se stal členem Tajné rady. Pohyboval se také u dvora, protože jeho matka byla v letech 1868–1870 nejvyšší hofmistryní (Mistress of the Robes) královny Viktorie. V roce 1871 se oženil s princeznou Luisou (1848–1939), čtvrtou dcerou královny Viktorie. Při sňatku vláda odsouhlasila věno ze státních financí ve výši 30 000 liber.

V listopadu 1878 byl jmenován generálním guvernérem v Kanadě bez větších předchozích zkušenosti ve vysoké politice. Jmenování do funkce kanadského generálního guvernéra bylo v Kanadě přijato s překvapením a napjatým očekáváním. Kanada byla sice korunní kolonií, ale de facto již tehdy směřovala k republikánskému pojetí své politiky. Do takového prostředí měl nyní přijít coby zástupce britské vlády přední skotský šlechtic, jehož manželkou navíc byla dcera královny Viktorie. Markýz z Lorne byl svým věkem v době nástupu do funkce (bylo mu 33 let) nejmladším kanadským generálním guvernérem v historii. V průběhu jeho funkčního období zažila Kanada ekonomický vzestup, vzrůst nacionalismu a optimismu, markýz z Lorne navíc přispěl rozvoji Kanady především v oblasti věd, umění a školství. Jeho funkční období skončilo po pěti letech na podzim 1883 a v úřadu jej následoval Henry Charles Petty-Fitzmaurice, markýz Lansdowne.

Po návratu z Kanady zastával již jen čestné funkce. Krátce byl prezidentem Královské zeměpisné společnosti (1884–1885), v letech 1892–1914 pak guvernérem Windsoru. V letech 1895–1900 byl znovu členem Dolní sněmovny, tentokrát již za stranu liberálních unionistů. V roce 1900 po otci zdědil titul vévody a vstoupil do Sněmovny lordů, zároveň převzal úřad lorda místodržitele v Argyllu. Veřejného života se zúčastnil již jen sporadicky, s manželkou pobýval v Kensingtonském paláci. Zemřel v královské rezidenci Osborne House na ostrově Wight na zápal plic. Manželství s princeznou Luisou zůstalo bez potomstva, titul vévody zdědil synovec Niall Campbell, 10. vévoda z Argyllu (1872–1949).

Během své kariéry získal Bodlákový řád (1871), Řád sv. Michala a sv. Jiří (1878), Viktoriin řád (1901) a nakonec i Podvazkový řád (1911), mimo Británii získal německý Řád černé orlice. Obdržel čestné doktoráty na univerzitách v Glasgow (1907) a Cambridge (1902).