John Bercow
John Bercow (19. ledna 1963, Edgware, Anglie) je britský politik, bývalý člen Konzervativní strany a bývalý předseda dolní sněmovny parlamentu Spojeného království (anglicky Speaker of the House of Commons).
John Bercow | |
---|---|
Předseda dolní sněmovny parlamentu Spojeného království | |
Ve funkci: 22. června 2009 – 31. října 2019 | |
Panovník | Alžběta II. |
Předchůdce | Michael Martin |
Nástupce | Lindsay Hoyle |
Stranická příslušnost | |
Členství | Konzervativní strana (do 2009) Speaker of the House of Commons (2009–2019) Labouristická strana (od 2021) |
Narození | 19. ledna 1963 (59 let) Edgware |
Choť | Sally Bercow |
Alma mater | University of Essex (do 1985) |
Profese | politik a politolog |
Náboženství | judaismus |
Ocenění | Cena Jamese Joyce |
Webová stránka | www |
Commons | John Bercow |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
John Bercow se narodil 19. ledna 1963 v části Edgware obvodu Barnet na severu Velkého Londýna do židovské rodiny.[1] Jeho otec, který se živil jako taxikář, měl rumunské kořeny.[2] (Původní příjmení prarodičů Johna Bercowa bylo Berkowitz). Bercow navštěvoval školu ve městě Finchley, kde se stal členem pravicového společenství „Monday Club“, které později opustil a od jehož myšlenek se distancoval. Jako poslanec pak požadoval zákaz členství v klubu pro všechny členy Konzervativní strany.[1][3] V roce 1985 dokončil studium na University of Essex v oboru státní správy.[4] Během studií předsedal dalšímu pravicově orientovanému spolku – Federaci konzervativních studentů („Federation of Conservative Students“), která byla v roce 1986 rozpuštěna kvůli radikálním postojům a chování členů.[3]
Politická kariéra
Do vrcholové politiky vstoupil po dvou neúspěšných kandidaturách[1] výhrou ve všeobecných volbách v roce 1997 za volební obvod Buckinghamshire.[4] Po svém zvolení byl jedním z pravicovějších poslanců Konzervativní strany, avšak po několika letech se naopak stal jedním z nejliberálnějších toryů. V některých členech konzervativní strany tato změna vzbuzovala obavy z jeho možného přeběhnutí k labouristům.[3][4] Bercow byl zastáncem „moderního, progresivního a umírněného“ směřování konzervativní strany, která „je schopna zaujmout širokou škálu voličů“.[4]
Předseda dolní komory
„ | ...brexit považuji za největší chybu v naší poválečné historii. Současný svět je světem mocenských a obchodních bloků a uskupení. Je lepší být uvnitř nich než mimo ně. | “ |
— John Bercow, listopad 2019[5] |
Po odstoupení předsedy dolní komory Michaela Martina kvůli skandálu ohledně poslaneckých výdajů byl v roce 2009 John Bercow jedním z deseti uchazečů o tuto tradičně apolitickou funkci. Ve třetím kole volby porazil člena Konzervativní strany George Younga a stal se tak věku 46 let nejmladším předsedou v novodobé historii.[6][7] Během svého působení byl kritizován pro porušování objektivity v neprospěch toryů, své bývalé strany.[1][2][3] Přesto byl do pozice dvakrát znovuzvolen.[8] Bercow z pozice odstoupil 31. října 2019.[9][10] O tomto svém rozhodnutí informoval v emotivní řeči na půdě dolní komory 9. září.[8] Novým předsedou byl 4. listopadu zvolen Sir Lindsay Hoyle, který předtím působil jako Bercowův zástupce.[11] Jedním z jeho přínosů pro parlament bylo uvolnění některých tradic ohledně oděvu jak předsedy, když přestal nosit tradiční paruku a punčochy, tak i poslanců, po kterých přestal vyžadovat nošení kravat.[3]
Pro svou svéráznost při dožadování se pořádku při často vyhrocených debatách o brexitu se stal oblíbencem některých zahraničních médií a uživatelů na sociálních sítích.[1][2][3][12][13]
Když Bercow odstoupil z funkce, označil brexit za největší chybu v britské poválečné historii. [5] Dva z jeho bývalých podřízených jej obvinili ze šikany, Bercow tato obvinění popřel.[3][14] V únoru 2020 vydal autobiografickou knihu "Unspeakable", ve které přinesl pohled do zákulisí britské politiky i hodnocení předních politiků.[15] V červnu 2021 oznámil, že se stal členem opoziční Labouristické strany.[16]
Osobní život
V roce 2002 se oženil se Sally Illman (* 1969), s níž má děti Jemimu, Olivera a Freddieho.[1][6] Syn Olivier trpí autismem.[9] Manželka je členkou Labouristické strany.[17] Od osmi let hrál tenis a stal se šampionem v kategorii do 12 let. Kvůli infekční mononukleóze musel později hrát tenis jen rekreačně.[9][3] V roce 2014 napsal knihu "Tennis Maestros: The Twenty Greatest Male Tennis Players of all Time". Je fanouškem fotbalového klubu Arsenal FC.
Odkazy
Reference
- PERRAUDIN, Frances. John Bercow's long journey from hard right to Labour darling. The Guardian [online]. 2019-09-09 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
- FINGERLAND, Jan. Brexit ukázal Británii exotickou. Český rozhlas [online]. 2019-01-19 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online.
- Who is Commons Speaker John Bercow?. BBC [online]. 2019-09-09 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
- RICHARDS, Steve. John Bercow: 'I don't agree with Michael. I believe the Prime Minister has been honest about the war'. The Independent [online]. 2004-11-01. Dostupné online. (anglicky)
- MAREK, Jaromír. ‚Mr. Order‘ John Bercow: Už nemusím být nestranný. Brexit je největší chyba v naší poválečné historii. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-11-07 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online.
- WHEELER, Brian. The John Bercow story. news.bbc.co.uk [online]. 2009-06-24 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online.
- KOCOUREK, Milan; TÁBORSKÁ, Marika. Velká Británie má nového šéfa parlamentu. Český rozhlas [online]. 2009-06-23 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online.
- KATZ, Gregory. End of an era: UK House Speaker John Bercow to step down. Associated Press [online]. 2019-09-09 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online.
- ŠTÝS, Matěj. Mr. Order po 10 letech končí. Britská Dolní sněmovna se loučí s předsedou Johnem Bercowem. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-10-31 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online.
- John Bercow steps down as Commons Speaker. BBC [online]. 2019-10-31 [cit. 2019-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- Sir Lindsay Hoyle elected Speaker of House of Commons. BBC [online]. 2019-11-04 [cit. 2019-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
- KATZ, Gregory. ORRR-DUHHH: Britain Parliament speaker seeks to calm debate. Associated Press [online]. 2019-01-16 [cit. 2019-09-10]. Dostupné online.
- EVANS, Greg. 14 of the best John Bercow shouting memes. www.indy100.com [online]. The Independent, 2019-09-09 [cit. 2019-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-18.
- Další komplikace Johna Bercowa na cestě do Sněmovny lordů. Čelí obvinění z šikany podřízených. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-23 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online.
- MAREK, Jaromír; URBANOVÁ, Anna. Bercow vydává knihu. Unspeakable prezentuje ostrý pohled na britskou politiku a její představitele. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-02-06 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online.
- Někdejší šéf britské Dolní sněmovny Bercow přešel k labouristům. Hned zaútočil na Johnsonovu vládu. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-06-22 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online.
- Sally Bercow's attack on David Cameron puts pressure on Speaker. the Guardian [online]. 2009-12-04 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu John Bercow na Wikimedia Commons
- Profil Johna Bercowa na stránkách britského parlamentu (anglicky)