John Bargrave

John Bargrave (1610, Kent – 11. května 1680, Canterbury), byl anglický spisovatel a kanovník Canterburské katedrály.[1]

John Bargrave
kanovník katedrály v Canterbury
Znak rodiny Bargrave
CírkevAnglikánská církev
Jmenování1662
Osobní údaje
Datum narození1610
Místo narozeníAnglie, Kent
Datum úmrtí11. května 1680
Místo úmrtíAnglie, Canterbury
Alma materPeterhouse
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

John Bargrave se narodil v Kentu v roce 1610 jako syn kapitána Johna Bargrave a Jane Crouch. Jeho otec bojoval v anglicko-španělské válce. Vrátil se do farnosti Bridge v Kentu, kde se oženil. Rodina Bargrave byla místní šlechtou, což umožnilo sňatek Johna Bargrave staršího s dcerou londýnského zámožného obchodníka Gilese Croucha, který později postavil impozantní rodinný dům známý jako Bifrons v nedalekém Patrixbourne.[2][3] John Bargrave mladší, syn Johna Bargrave staršího byl synovcem Isaaca Bargrava, děkana katedrály v Canterbury. V roce 1665 se Bargrave oženil s dobře zajištěnou vdovou Frances Osborne.

John Bargrave byl nejprve vzděláván na Královské škole v Canterbury a poté na St. Peter's College v Cambridge. Na škole se stal knihovníkem a poté v roce 1637 se stal členem koleje.[2] Bargraveův strýc Isaac byl velkým zastáncem monarchie, a tím i Cavaliers, a po vypuknutí anglické občanské války v roce 1642 byl proto uvězněn. Následující rok byl Isaac propuštěn z místa kanovníka a brzy poté zemřel. John Bargrave musel kolej opustit.

Cesty po Evropě

Poté Bargrave cestoval po evropském kontinentu. V letech 1646 a 1647 byl v Itálii se svým synovcem Johnem Raymondem. V Římě byl v letech 1650, 1655 a 1659–1660 a sledoval zde politické pletky (i když ne v jakékoli oficiální funkci) kolem papežské konkláve z roku 1655.

John Bargrave, 1645, detail stránky z ilustrovaného deníku, který zobrazuje francouzské vinařské město Sancerre (na kopci uprostřed), řeku Loiru vpravo a vesnici Saint-Thibault vlevo. Deník je uchován v archivu katedrály v Canterbury.

Na vlastní kůži zažil moc římské inkvizice a byl zasvěcen do dění na papežském dvoře v Římě; poznal katolické kardinály a církevní skandály.

Později

Po restauraci Stuartovců na anglickém trůnu se vrátil do Kentu a v roce 1662 byl jmenován kanovníkem Canterburské katedrály.

Bezprostředně po tomto povýšení odcestoval s arciděkanem Selleckem na nebezpečnou výpravu, která měla za cíl vykoupit anglické zajatce v Alžíru. Na jejich vykoupení bylo biskupy a duchovenstvem upsáno deset tisíc liber. Úspěšně se vykonal své poslání a zbytek života strávil doma. Dne 11. května 1680 zemřel v Canterbury.

Spisy

Jediným Bargravovým přínosem pro literaturu je spis zvaný „Pope Alexander the Seventh and the College of Cardinals (Papež Alexandr VII. a kardinálský sbor)“,[4] původně napsaný v roce 1660. John Bargrave ho sepsal v Římě a původně nebyl určen k publikaci.

Práce sestává z útržků vybraných ze tří současných italských publikací: "La Giusta Statura de'Porporati", "Il Nipotismo di Roma" a "Il Cardinalismo di Santa Chiesa".

Bargraveovo dílo upravil James Craigie Robertson pro společnost "Camden Society" v roce 1867 podle zápisků Johna Bargrava doplněné katalogem kuriozit, které Bargrave získal na svých cestách. Jeho kabinet kuriozit, doplněný jezdeckými botami a miniaturou jeho a jeho mladých přátel Raymonda a Alexandra Chapmana od malíře Matteo Bolgniniho, je stále v katedrální knihovně v Canterbury.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Bargrave na anglické Wikipedii.

  1. Under the Sign: John Bargrave as Collector, Traveler, and Witness by Stephen Bann, Michigan, 1995
  2. The Bargrave Collection by Canterburská katedrála (2009)
  3. The home became the seat of Elizabeth Conyngham, Marchioness Conyngham during the 18th century.
  4. Pope Alexander the Seventh and the College of Cardinals by John Bargrave, edited by James Craigie Robertson (reprint; 2009)

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu John Bargrave na Wikimedia Commons
  • Chaney, Edward, The Grand Tour and the Great Rebellion (Geneva, 1985)
  • Chaney, Edward, The Evolution of the Grand Tour (rev. ed., London, 2000, the Bolognini miniature of Bargrave and his protégés looking at a map of Italy is on the cover).
  • Chaney, Edward, "Roma Britannica and the Cultural Memory of Egypt: Lord Arundel and the Obelisk of Domitian", in Roma Britannica: Art Patronage and Cultural Exchange in Eighteenth-Century Rome, editoři: D. Marshall, K. Wolfe a S. Russell, British School at Rome, 2011, s. 147–70
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.