Johannes Georg Bednorz

Johannes Georg Bednorz (* 16. května 1950 v Neuenkirchen) je fyzik pracující v laboratořích IBM. Podílel se na objevu vysokoteplotní supravodivosti, za což roku 1987 spolu s Karlem Alexanderem Müllerem získal Nobelovu cenu za fyziku.

Johannes Georg Bednorz
Johannes Georg Bednorz (2. června 2009)
Narození16. května 1950 (71 let)
Neuenkirchen
Alma materSpolková vysoká technická škola v Curychu
Povolánífyzik
ZaměstnavatelIBM
OceněníMarcel Benoist Prize (1986)
Robert-Wichard-Pohl-Preis (1987)
Nobelova cena za fyziku (1987)
Klung Wilhelmy Science Award (1987)
Fritz London Memorial Prize (1987)
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho rodina pochází ze Slezska, které musela po 2. světové válce opustit a usadila se v Německu. V roce 1968 začal studovat mineralogii na Univerzitě v Münsteru. Poté, co chvíli pracoval v laboratořích IBM v Curychu, začal studovat na ETH Curych. V roce 1982 se vrátil do laboratoří IBM a přidal se k výzkumu supravodivosti vedeném Karlem Alexanderem Müllerem.[1]

V roce 1983 se tito dva soustředili na elektrické vlastnosti keramických materiálů a v roce 1986 se jim podařilo navodit supravodivé vlastnosti u materiálu LaBaCuO již při teplotě 35 K. Tento objev výrazně podnítil další výzkum v oblasti vysokoteplotní supravodivosti. V roce 1987 získal Bendorz s Müllerem Nobelovu cenu za fyziku „za průlomový objev supravodivosti v keramických materiálech“.[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Georg Bednorz na anglické Wikipedii.

  1. J. G. Bednorz and K. A. Müller. Possible high Tc superconductivity in the Ba−La−Cu−O system. Z. Physik, B. 1986, roč. 64, čís. 1, s. 189–193. DOI 10.1007/BF01303701.
  2. Nobel prize website

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.