Johann Tomanek

Pocházel z chudé měšťanské rodiny. Otec Tobiáš Tománek byl mydlářem.[6] V letech 1823–1828 vystudoval školu v rodném Hodoníně, pak do roku 1832 studoval na piaristickém gymnáziu ve Strážnici. Další vzdělání již nemohl získat kvůli nedostatku peněz. Vyučil se obchodníkem v Hodoníně, do roku 1842 potom působil v Brně a po návratu do rodného města si zřídil kupeckou živnost (provozoval obchod se smíšeným zbožím, v roce 1856 si v sousedství otevřel i kavárnu). V červenci 1847 byl jmenován poštmistrem. Od 10. srpna 1850 do 17. ledna 1854 působil v Hodoníně jako obecní radní. Od roku 1861 trvale zasedal v hodonínském obecním zastupitelstvu. Mandát v něm obhájil pětkrát, naposledy v roce 1873.[1][2]

Během revolučního roku 1848 se podílel na tažení generála Baltazara Šimuniće. Společně s hodonínským lékárníkem Janem Přikrylem ustavili městskou dobrovolnickou gardu, která měla hájit zemskou hranici před revolučním maďarským neklidem. 1. ledna 1850 mu za to byla udělena záslužná medaile.[1][6]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil i do zemské a celostátní politiky. 15. prosince 1863 byl zvolen na Moravský zemský sněm za kurii městskou, obvod Hustopeče, Hodonín, Slavkov a D. Kounice.[1] V zemských volbách v lednu 1867 zvolen nebyl,[7] ale do sněmu se vrátil již v krátce poté vypsaných nových volbách 26. března 1867,[1] opět za svůj původní volební obvod.[7] Zemský sněm ho 10. dubna 1867[1] zvolil i do Říšské rady. Zemský sněm ho do Říšské rady delegoval rovněž roku 1870 a 1871.[8] Mandát zemského poslance pak obhájil i v zemských volbách roku 1870, zemských volbách v září 1871 a opakovaných zemských volbách v prosinci 1871 a setrval zde až do své smrti.[7][2]

Ačkoliv byl českého (slovanského) původu, politicky a kulturně se přiklonil k německému táboru.[4] Své jméno uváděl jako Johann Emanuel Tomanek. Vyznával zemské moravské vlastenectví a nepřipojil se k českému hnutí.[6] V zákonodárných sborech byl členem liberálně a centralisticky orientované Ústavní strany, která odmítala federalistické aspirace neněmeckých národností.[4][6]

Jeho manželkou byla Maria Anna Beyer z Brna. Měli pět synů a šest dcer. 16. srpna 1873 byl povýšen do šlechtického stavu. Získal predikát von Beyerfels (podle dívčího jména své manželky).[2][6] Postavil dům na nynějším Masarykově náměstí č. 393/8.[6]

Zemřel 30. dubna 1876 v Hodoníně.[4]