Johann Kuhnau

Johann Kuhnau (6. dubna 1660 Geising, Sasko – 5. června 1722 Lipsko) byl německý právník, překladatel, hudební skladatel, varhaník a cembalista. Je pokládán za autora první hudební sonáty pro klávesové nástroje.

Johann Kuhnau
Základní informace
Jinak zvaný„Julius Kunstlieb“
Narození6. dubna 1660
Geising
Úmrtí5. června 1722 (ve věku 62 let)
Lipsko
Povoláníhudební skladatel, varhaník, muzikolog, sbormistr, dirigent, hudební teoretik, klavírista, matematik a právník
Nástrojevarhany
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Většina biografických informací je známa z jeho autobiografie publikované Johannem Matthesonem v roce 1740 v jeho spise Grundlage einer Ehrenpforte. Kuhnauova rodina pocházela z Čech a její původní jméno bylo Kuhn. Narodil se 6. dubna 1660 v Geisingu v Sasku. Jeho hudební talent se projevil již v dětství a byl proto poslán do Drážďan, aby studoval hudbu u dvorních hudebníků. Své první skladby psal jako programní hudbu na různá témata pocházející z Bible. V následující dekádě studoval hru na klávesové nástroje a kompozici. Kromě toho studoval i jazyky. Kromě němčiny hovořil i francouzsky a italsky. V roce 1680 zasáhla Drážďany morová epidemie a Kuhnau se vrátil domů. Studoval pak hudbu na Johanneu v Žitavě a poté i práva na univerzitě v Lipsku. Během svých univerzitních studií působil jako varhaník v kostele sv. Tomáše (Thomaskirche).

V roce 1688 dokončil studium práv a začal i jako právník pracovat. Vedle toho dále působil jako varhaník a skladatel. V roce 1689 publikoval svou první sbírku skladeb pro cembalo. Další následovaly v letech 1692, 1696 a 1700. V roce 1689 se oženil. Využíval rovněž svých jazykových znalostí. Přeložil do němčiny řadu knih z italštiny a francouzštiny, studoval řečtinu a hebrejštinu a zabýval se i matematikou. Publikoval také vlastní literární práce. Satirická sbírka Der musicalische Quack-Salber byla vydána v roce 1700.

V roce 1701 se stal v kostele sv. Tomáše kantorem a tuto funkci si podržel až do své smrti. Přílišné pracovní vypětí i rivalita mezi lipskými hudebníky však podlomily jeho zdraví a Kuhnau 5. června 1722 zemřel. Ve funkci tomášského kantora jej v roce 1723 vystřídal Johann Sebastian Bach.

Dílo

Skládal jak církevní hudbu, tak i hudbu světskou. Jeho Eine Sonata aus dem B je nejstarší známou dochovanou sonátou. Většina jeho vokální hudby je však ztracena. Dochovaly se pouze některé kantáty, dále moteta a čtyři cykly skladeb pro klávesové nástroje.

Nová vydání Kuhnauových skladeb
  • Ausgewählte Kirchenkantaten. ed. Arnold Schering, Leipzig 1918
  • Ausgewählte Klavierwerke. ed. Kurt Schubert, Mainz 1938
  • Der musicalische Quack-Salber. ed. Kurt Benndorf. Berlin 1900
  • Laudate pueri. (pro tenor, dvoje housle, pozoun nebo violu da gamba a basso continuo).
  • Muss nicht der Mensch. (pro tenor, trubku, housle, fagot a basso continuo). In: Stephen Rose (ed.): Leipzig Church Music from the Sherard Collection: Eight Compositions by Sebastian Knüpfer, Johann Schelle, and Johann Kuhnau. Yale University Collegium Musicum series 2 vol. 20. A-R Editions, Madison, WI 2014
  • Das Kuhnau-Projekt. Úplné vydání Kuhnauových vokálních skladeb Pfefferkorn Musikverlag Leipzig, Hrsg. David Erler

Literatura
  • Carl von Winterfeld: Der Evangelische Kirchengesang ..., 3. Teil, Leipzig 1847, S. XV
  • Richard Münnich: Kuhnaus Leben. In: Sammelbände der Internationalen Musikgesellschaft. 3. 1901–1902, S. 473–527.
  • Susanne Stöpfgeshoff: Die Musikerromane von Wolfgang Caspar Printz und Johann Kuhnau. Diss. Freiburg/B. 1960.
  • Lois Evangeline Rimbach: The Church Cantatas of Johann Kuhnau. 2 Bde., Diss. Rochester 1965.
  • James Hardin: Realismus und die Gestalt des Caraffa in Johann Kuhnaus ‚Der musikalische Quacksalber‘. In: Jahrbuch für internationale Germanistik. 8. 1980, S. 44–49.
  • Jochen Arbogast: Stilkritische Untersuchungen zum Klavierwerk des Thomaskantors Kuhnau. Dissertation. Regensburg, 1983.
  • Gerhard Dünnhaupt: „Johann Kuhnau“. In: Personalbibliographien zu den Drucken des Barock. Bd. 4. Hiersemann, Stuttgart 1991, ISBN 3-7772-9122-6, S. 2463-2469.
  • Stephen Rose: The musician-novels of the German Baroque: new light on Bach's world. In: Understanding Bach, 3 (2008), S. 55–66. (online; PDF; 146 kB)
  • Stephen Rose: The Musician in Literature in the Age of Bach. Cambridge: Cambridge University Press, Cambridge 2011, ISBN 978-1-107-00428-3.
  • Martin Petzoldt: Die Thomasorganisten zu Leipzig, in: [Christian Wolff (ed.): Die Orgeln der Thomaskirche zu Leipzig, Evangelische Verlagsanstalt, Leipzig 2012, S. 95–137 (S. 106–108), ISBN 3-374-02300-2.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.