Johann Jakob Scheuchzer

Johann Jakob Scheuchzer (2. srpna 1672 Curych – 23. června 1733 tamtéž) byl švýcarský učenec, kartograf a lékař.

Johann Jakob Scheuchzer
Narození	2. srpna 1672 Curych
Úmrtí	23. června 1733 (ve věku 60 let) Curych
Alma mater	Utrechtská univerzita
Povolání	botanik, paleontolog, teolog, vysokoškolský učitel, lékař, fyzik, kartograf a meteorolog
Ocenění	člen Královské společnosti
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V průběhu své vědecké kariéry na počátku 18. století zmapoval celé Švýcarsko a popsal významné zkameněliny živočichů i rostlin. Nejznámější je dnes pro svůj popis údajného "nebohého hříšníka", který zahynul při biblické potopě světa. Tento Homo diluvii testis ("Člověk – svědek potopy") byl představován fosilní kostrou, objevenou u Öhningenu na německo-švýcarských hranicích. roku 1726 kostru takto označil Scheuchzer, který ji považoval za ostatky asi desetiletého dítěte, které zahynulo při potopě světa.

Teprve v roce 1811 však francouzský přírodovědec Georges Cuvier prokázal, že se jedná o pozůstatky miocénního velemloka. Ten pak dostal na počest švýcarského vědce jméno Andrias scheuchzeri. Této historky využil jako nosné zápletky také spisovatel Karel Čapek pro svůj světoznámý román Válka s mloky. Scheuchzer je dnes uznáván jako jeden z nejvýznamnějších švýcarských přírodovědců.[1]