Johann Georg Waibel

Pomník Johanna Georga Waibela před starou radnicí v Dornbirnu.

Pocházel z rodiny hospodáře. Jeho manželkou byla od roku 1883 Aurelia Waibel. Manželství bylo bezdětné.[1]

Vychodil národní školu, soukromě ho vyučoval Franz Martin Kalb. Pak vystudoval gymnázium ve Feldkirchu, v letech 1846–1848 lyceum v Salcburku. Roku 1849 nastoupil na studium filozofie a přírodních věd na Mnichovské univerzitě. V letech 1849–1850 na ní studoval lékařství a ve studiu tohoto oboru pak pokračoval v letech 1850–1852 na Berlínské univerzitě a v letech 1852–1856 na Vídeňské univerzitě. Ve Vídni byl 5. února 1856 promován na doktora medicíny. Působil pak jako lékař ve všeobecné nemocnici ve Vídni. V roce 1859 si otevřel lékařskou praxi v Höchstu. Od roku 1861 byl obecním lékařem v Tschagguns. Roku 1863 se přestěhoval do Dornbirnu, kde si otevřel lékařskou praxi a v letech 1866–1869 zde zastával i funkci soudního lékaře.[1]

Byl aktivní i veřejně a politicky. V letech 1867–1869 předsedal Spolku lékařů ve Vorarlbersku. V roce 1856 se stal řádným členem c. k. zeměpisné společnosti. V Dornbirnu spoluzakládal tělocvičný Turnverein. Od roku 1867 až do roku 1908 zasedal v Dornbirnu v obecním výboru a od února 1869 až do své smrti v říjnu 1908 byl starostou města. V roce 1884 získal Řád Františka Josefa a byl mu udělen také Řád železné koruny. Město Dornbirn mu roku 1894 udělilo čestné občanství a před místní radnicí stojí jeho pomník.[1]

Od roku 1890 až do své smrti roku 1908 zasedal jako poslanec Vorarlberského zemského sněmu.[1]

Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1878, poté co rezignoval poslanec Rudolf Ganahl,[1] za kurii městskou a obchodních a živnostenských komor ve Vorarlbersku, obvod Bregenz, Feldkirch atd. / Feldkirch. Slib složil 10. prosince 1878. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891.[2] V roce 1873 se uvádí jako Dr. Johann Georg Waibel, starosta, bytem Dornbirn.[3]

Patřil mezi německé liberály (tzv. Ústavní strana, centralisticky a provídeňsky orientovaná).[1] Jako ústavověrný poslanec se uvádí i po volbách roku 1879.[4] Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého (staroliberálního) Klubu liberálů (Club der Liberalen).[5] Po volbách roku 1885 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) politických proudů.[6] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[7] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[8] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[9]