Johann Engelbrecht

Johann Engelbrecht (1726 – 13. března 1807 Beroun)[1] byl hodinář a všestranný řemeslník, autor vertikálních slunečních hodin na zdech klášterů, zámků a usedlostí na území Čech a Moravy, ale také přenosných horizontálních hodin inklinačního a analematického typu v českých i zahraničních sbírkách.

Johann Engelbrecht
Vertikální sluneční hodiny s katendářními hyperbolami, nádvoří zámku v Třeboni, 2009
Narození1726
neznámé
Úmrtí13. března 1807 (ve věku 80–81 let)
Beroun
BydlištěBeroun
Povoláníhodinář
Znám jakoJan Engelbrecht, Ioan Engelbrecht
ChoťLudmila Spiewaczek
DětiAnton Engelbrecht
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Historii rodiny Engelbrechtů je možné sledovat od poslední čtvrtiny 18. století, kdy v Berouně, mezi sedmiletou válkou a válkou o dědictví bavorské, sídlila část vojenského pluku Karla hr. Callenberga. Johann Engelbrecht býval v tomto pluku hobojistou a odešel z něj roku 1773. Později se seznámil s Josefem Steplingem, ředitelem hvězdárny v Klementinu a s Antonínem Strnadem, se kterými navázal spolupráci. Oba pro něj pravděpodobně navrhovali číselníky a pomáhali mu s astronomickým měřením pro konstrukci slunečních hodin na pevných stanovištích.[2]

Po smrti Johanna Engelbrechta převzal hodinářskou dílnu jeho nejstarší syn Anton. Dle dochovaných exemplářů slunečních hodin setrval u tradičních konstrukcí, ale v letech 1808–1814 se přestěhoval do Mělníka, kde roku 1831 zemřel.

Sluneční hodiny na pevných stanovištích

Se signovanými vertikálními hodinami J. Engelbrechta je možné se setkat na zámku v Třeboni (s ukazatelem délky dne a noci), na radnici v Litoměřicích (s hyperbolami kalendáře) a v Praze na bývalém velkostatku Cibulka v Praze-Košířích (taktéž s hyperbolami kalendáře).[3] Engelbrechtovo autorství je také připisováno hodinám na hradě Křivoklát, v Pelhřimově a na statku v Suchomastech u Berouna.[4]

Množství hodin již zaniklých je známo nyní již jen z literatury.[5][6]

Inklinační a analematické sluneční hodiny

Svou preciznost a um prokázal specifickou konstrukcí praktických přenosných hodin, jež dokázaly určit pravý sluneční čas s přesností až pěti minut. Sofistikovaná kombinace hodinových rysek na číselníku a hyperbol kalendáře umožňovala jejich použití bez určování světových stran pomocí kompasu.[2] Složitější modely byly ještě doplněny ryskami pro určování času východu a západu Slunce (tedy českých a babylónských hodin) nebo délky dne a noci.

V českých státních sbírkách jsou zastoupeny například v Národním technickém muzeu, Národním muzeu, Uměleckoprůmyslovém museu, Západočeském muzeu v Plzni, Oblastním muzeu v Mostě, Vlastivědném muzeu v Olomouci. V zahraničí jsou k vidění například v Mnichově, Londýně, Cambridge, Oxfordu, Záhřebu nebo Chicagu.

Velkou vzácností je i existence tištěného manuálu s doporučením J. Steplinga v Muzeu Českého krasu v Berouně.[7]

Odkazy

Reference
  1. Státní okresní archiv v Berouně | Matrika zemřelých, M2 –1/28.
  2. PAŘÍZEK, Patrik. Johann a Anton Engelbrecht - tvůrci přenosných a skříňkových hodin z konce 18. a počátku 19. století. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2012. 113 s. S. 29–41.
  3. NOSEK, Miloš. Sluneční hodiny Engelbrechtů. www.slunecni-hodiny.webzdarma.cz [online]. [cit. 2021-9-13]. Dostupné online.
  4. POLÁK, Bedřich. Nástěnné sluneční hodiny Engelbrechtů, Dějiny věd a techniky, 14, 1981, č. 3, str. 157 až 166.
  5. ZINNER, Ernst. Deutsche und niederlänische astronomische Instrumente, Mnichov, 1967.
  6. Kolektiv: Čtení o Berouně, Beroun 1965.
  7. PAŘÍZEK, Patrik. Katalog přenosných slunečních hodin Engelbrechtů [online]. Praha: 2014 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online.

Literatura
  • FISCHER, Karl. Die Sonnenuhrenmacher Engelbrecht in Beraun. Neu Uhr-macher Zeitung, Ulm, 1963/1
  • FISCHER, Karl. Die Uhrmacher in Bohmen und Mahren 1630–1850. Bohemia 9. 1967,s.105-137.
  • FISCHER, Karl. Eine Sonnenuhr von Johann Engelbrecht. Alte Uhren. 1979, č. 1,s.21.
  • PAŘÍZEK, Patrik. Nové poznatky o hodinách berounských Engelbrechtů. Rozpravy NTM: Z dějin geodézie a kartografie. Praha: Národní technické muzeum, 2015, s. 271-282.
  • POLÁK, Bedřich. Nástěnné sluneční hodiny Engelbrechtů. Dějiny věd a techniky, 14, 1981, č. 3, s.157 až 166.
  • ZAHRADNÍK, Jiří. Od gnómonu ke slunečním hodinám Engelbrechtů. Minulostí Berounska 9, 2006, s. 225-255. [Obrazový katalog existují-cích slunečních hodin na Berounsku a Hořovicku, s. 250-255.]

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.