João Cabral de Melo Neto

João Cabral de Melo Neto (9. ledna 1920, Recife – 9. října 1999, Rio de Janeiro) byl brazilský spisovatel. V roce 1990, jako druhý autor v historii, obdržel Camõesovu cenu, nejprestižnější ocenění pro autory píšící v portugalském jazyce. V roce 1992 získal Mezinárodní literární cenu Neustadt.

João Cabral de Melo Neto
Narození	9. ledna 1920 Recife Brazílie
Úmrtí	9. října 1999 (ve věku 79 let) Rio de Janeiro Brazílie
Národnost	Brazilci
Povolání	básník, diplomat, spisovatel a dramatik
Ocenění	Camõesova cena (1990) Neustadtská mezinárodní cena za literaturu (1992) Řád za kulturní zásluhy (2010) Cena želvy za literaturu Grand Cross of the Military Order of Christ … více na Wikidatech
Choť	Marly de Oliveira (1986–1999)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1942 vydal svou první sbírku básní Pedra do sono, která měla blízko k surrealismu a kubismu. Ve druhé sbírce z roku 1945 (O engenheiro) však razantně změnil styl, což z něj učinilo lídra tzv. Generace roku 45, pro niž se stala typická poezie strohá, věcná, přímočará, nezdobná. V roce 1945 se rovněž stal diplomatem a sloužil na brazilských ambasádách na čtyřech kontinentech až do odchodu do důchodu v roce 1990. Dlouhou dobu působil především ve Španělsku, kde se spřátelil s malíři Joanem Miró a Antoni Tàpiesem.[1]

K nejslavnějším z jeho třiceti sbírek veršů patří Morte e vida Severina z roku 1955. V roce 1994 oslepl a poezii přestal psát.[2]