Brazilci

Podle brazilské ústavy je brazilský občan:

• každý, kdo se narodil v Brazílii, i když rodičům narozeným v zahraničí. Pokud však cizí rodiče byli ve službách cizího státu (například zahraniční diplomaté), dítě není Brazilcem.
• kdokoli narozený v zahraničí brazilskému otci nebo brazilské matce s registrací narození na brazilském velvyslanectví nebo konzulátu. Také osoba narozená v zahraničí brazilskému otci nebo brazilské matce, která nebyla registrována, ale která po dovršení 18 let odešla do Brazílie.
• cizinec žijící v Brazílii, který podal žádost a byl přijat jako brazilský občan.

Podle ústavy jsou si všichni lidé, kteří mají brazilské občanství, rovni, bez ohledu na rasu, etnický původ, pohlaví nebo náboženství.

Cizinec může požádat o brazilské občanství poté, co v Brazílii žil nepřetržitě čtyři roky a je schopen mluvit portugalsky. Rodák ze země, kde je oficiálním jazykem portugalština (Portugalsko, Angola, Mosambik, Kapverdy, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Guinea-Bissau a Východní Timor) může požádat o brazilskou státní příslušnost po jednom nepřerušeném roce života v Brazílii. Osoba narozená v zahraničí, která má brazilské občanství, má od narození přesně stejná práva a povinnosti jako brazilský občan, ale nemůže zastávat některé zvláštní veřejné funkce, jako je prezident republiky, viceprezident republiky, ministr (tajemník) obrany, předseda (mluvčí) Senátu, předseda (mluvčí) Sněmovny reprezentantů, důstojník ozbrojených sil a diplomat. V Brazílii žije více než 204 519 000 obyvatel.

Brazilci jsou většinou potomky portugalských osadníků, postkoloniálních přistěhovaleckých skupin, zotročených Afričanů a původních obyvatel Brazílie. Hlavní historické vlny imigrace do Brazílie se odehrály od 20. let 20. století až do sedmdesátých let, většinu osadníků tvořili Portugalci, Italové, Němci a Španělé, s významnou menšinou Japonců, Holanďanů, Arménů, Romů, Řeků, Poláků, Rusů, Ukrajinců a levantských Arabů.[4]