Jindřich Šnobl

Jindřich Šnobl (14. srpna 1903[1] Záluží[2]1971[2] Praha) byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR.

Jindřich Šnobl
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1947  1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948  1953
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození14. srpna 1903
Záluží
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1971
Praha
Československo Československo
Profesepolitik
CommonsJindřich Šnobl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Po absolvování mistrovského kurzu nastoupil jako závodní do továrny v Třemošnici. Roku 1926 si vzal Annu, rozenou Víškovou, 1927 se mu narodila dcera Věroslava, 1938 syn Jindřich. Ve třicátých letech se osobně seznámil s poslancem Antonínem Zápotockým, během jeho dovolené v Třemošnici. Za druhé světové války byl činný v odboji. Na podzim 1945 odešel do Litvínova, aby řídil obnovu chemičky v rodném Záluží.[2] V téže době vstoupil do KSČ.[zdroj?] V roce 1946 se uvádí jako technický úředník Stalinových závodů a účastník domácího odboje, bytem Horní Litvínov.[3]

Jindřich Šnobl s premiérem a budoucím prezidentem Antonínem Zápotockým. V blízké době se osudy starých kamarádů vyvinou odlišně, Jindřich stěží unikne vězení, zatímco Antonín se stane prezidentem.

Po parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. Mandát nabyl až dodatečně v roce 1947 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Milan Reiman. Setrval zde do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Ústí nad Labem. V parlamentu zasedal až do března 1953, kdy rezignoval a nahradila ho Anna Svarovská-Vopičková.[4][5]

Po únoru 1948 se stal podnikovým ředitelem ČKD-Stalingrad v Praze. V době procesu s Rudolfem Slánským byl sesazen z ředitelské funkce a následně též musel rezignovat na poslanecký mandát. Poté pracoval v Sokolově na opravách a údržbě důlních strojů. Souzen nebyl, ale tudíž se nedočkal ani rehabilitace. Na konci roku 1968 mu byl nabídnut post ředitele Pražských tepláren. Při prověrce se ovšem kriticky vyjádřil o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a pak již se profesně neuplatnil. Jeho vnukem je český psychiatr a politik přelomu 20. a 21. století Ivan David.[2]

Odkazy

Reference

  1. Jindřich Šnobl [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. (česky)
  2. Názvy nových ulic po osobnostech... [online]. k-report.net [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. (česky)
  3. Rudé právo, 12. 5. 1946, s. 2.
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. (česky)
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.