Jicchak Arad

Narodil se jako Jicchak Rudnicki v polské obci Święciany (dnes jde o město Švenčionys v Litvě). V mládí byl členem mládežnického sionistického hnutí ha-No'ar ha-cijoni. Během druhé světové války byl, jak sám uvedl v rozhovoru s Harry Cargasem, v letech 1942 až 1944 aktivní v podzemním hnutí v ghettu.[4] V únoru 1943 se přidal k sovětským partyzánům v Markovově brigádě, což byla primárně nežidovská jednotka, v níž se setkal s antisemitismem. S výjimkou průniku do ghetta ve Vilně v dubnu 1943, kde se setkal s partyzánským vůdcem Abou Kovnerem, zůstal až do konce války se sovětskými partyzány, s nimiž bojoval proti německé armádě (podílel se například na podminování železničních tratí a přepadech v oblasti Naroczského lesa). Podle Arada bylo oficiálním postojem sovětského partyzánského hnutí neumožnit samostatnou aktivitu židovských jednotek.[5]

Historik Mark Paul vysvětlil, že Arad (tehdy osmnáctiletý Rudnicki) náležel k partyzánské skupině, která byla součástí Vorošilovovy brigády u Naroczského lesa,[6] která se účastnila trestných misí vůči jiným partyzánským skupinám, jež považovali za nepřátele. Partyzáni z Vorošilovovy brigády zastupovali sovětské zájmy v této oblasti a poslouchali rozkazy NKVD v řadě odvetných akcí. Partyzán Noah Shneidman odhadl, že součástí brigády bylo nejméně 300 židovských partyzánů, tedy přibližně pětina její velikosti. Polský historik Piotr Zychowicz zmínil, že podle důkazů litevské prokuratury se Arad dal k NKVD koncem roku 1944 a aktivně bojoval s protikomunistickým litevským odbojem. Měl se podílet na akci NKVD, jíž byla zničena Tigrasova brigáda v rámci litevské osvobozenecké armády. Arad trval na tom, že nebyl příslušníkem NKVD a rozporoval tak důkazy, které předložil Rytas Narvydas z litevského Centra pro výzkum genocidy a odboje.[7] Arad měl být z řad NKVD údajně propuštěn pro nedisciplinované chování.[8] Z jednoho z rozhovorů vyšlo najevo, že dokumenty, údajně prokazující Aradovu účast na zmíněných trestných činech během války, jsou tajné a nepřístupné veřejnosti. Řada činů partyzánské jednotky, k níž Arad náležel, které by mohly být považovány za válečné zločiny, jsou popsány v knize The Partisan z roku 1979, jejímž autorem je sám Arad. Patří mezi ně například zastřelení důstojníka Zemské armády či litevského policisty, kteří byli válečnými zajatci, nebo podpálení domů v rámci odvetné akce proti litevské vesnici, která organizovala sebeobranu proti partyzánům a byla vyzbrojena Němci.[9]

V prosinci 1942 nelegálně imigroval do britské mandátní Palestiny na uprchlické lodi Chana Seneš (pojmenované po židovské partyzánce a parašutistce téhož jména). Ve své vojenské kariéře v řadách izraelských obranných sil dosáhl hodnosti brigádního generála a byl jmenován do funkce vrchního vzdělávacího důstojníka. Z armády odešel v roce 1972.

Níže jsou uvedena díla publikovaná Aradem v angličtině.