Jiří Stejskal

Po absolvování školy se plně věnoval malířské tvorbě. Přestože zemřel v pouhých čtyřiceti letech, zanechal po sobě rozsáhlé dílo zahrnující téměř tisícovku obrazů, kreseb a skic. [2] Dominují v něm portréty a figury zachycené expresivním stylem s výraznou barevností. Vytvořil velkou galerii Olomoučanů: mimořádný je Stejskalův obraz O. F. Bablera na smrtelném loži (uchován v Bablerově pracovně v rodinném sídle).[3] Inspiraci nacházel nejen v tradičním uměleckém prostředí divadel, kaváren a muzikantů, ale i na svých cestách v cizině. První samostatnou výstavu měl v roce 1969 ve vysokoškolském klubu UP v Olomouci.

Od roku 1969 představil své dílo na 17 samostatných výstavách a v letech 1977–1988 se zúčastnil více než třiceti kolektivních výstav doma i v zahraničí (SSSR, Polsko). Zastoupen je ve sbírkách Ministerstva kultury ČSR, Galerie Olomouc, Galerie Opava, Galerie Nitra a v řadě soukromých sbírek.[4] V roce 1979 byl odměněn na mezinárodní výstavě v polských Katovicích cenou za portréty dětí.[1]

Je o něm známo že uklízel ve volném čase lesy a vůbec se mu nelíbila rozhledna co u nich chtěli postavit