Jiří Rajmund Tretera

Jiří Rajmund Tretera (* 8. června 1940 Praha) je český právník, katolický kněz a člen dominikánského řádu, který působí jako profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jeho sourozenci byli RNDr. Svatopluk Röhling, CSc. (1922-1993), biofyzik, vedoucí radioizotopového pracoviště Výzkumného ústavu endokrinologického v Praze a prof. PhDr. Ivo Tretera, CSc. (1933-2012), profesor filosofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

prof. JUDr. Jiří Rajmund Tretera
Narození	8. června 1940 (81 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání	pedagog
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Příbuzní	RNDr. Svatopluk Röhling CSc. (sourozenec) Ivo Tretera (sourozenec)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Po promoci na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (1962), kde vystudoval právo a mezinárodní právo, pracoval až do roku 1990 jako hospodářský právník v několika podnicích, naposledy, od roku 1976, ve Výstavbě hlavního města Prahy - výstavbě inženýrských staveb jako vedoucí právního útvaru. V letech 1967-1971 studoval v externí vědecké aspirantuře právní dějiny Afriky na Orientálním ústavu ČSAV. Od své konfirmace v roce 1956 působil v Českobratrské církvi evangelické postupně v mládeži, jako presbyter a člen seniorátního konventu. Roku 1972 konvertoval ke katolické církvi, ale na přání biskupa Tomáška nadále působil v evangelické církvi jako učitel nedělní školy a člen právního odboru poradního Synodní rady. Pod duchovním vedením P. Jana Blesíka, CSsR, studoval církevní právo, jeho soukromým učitelem byl prof. Jaroslav Michal, který v té době musel odejít z bohoslovecké fakulty v Litoměřicích. Přiklonil se k dominikánskému řádu, na jehož podzemním Generálním studiu vystudoval od roku 1980 teologii a od roku 1984 působil jako lektor církevního kanonického práva. V té době přeložil pro své studenty z několika řeholních řádů do češtiny základní učebnici prof. Norberta Rufa Das Recht der Katholischen Kirche, a tak vytvořil první české názvosloví k novému Kodexu kanonického práva z roku 1983.

V roce 1989 byl tajně v Lipsku vysvěcen erfurtským pomocným biskupem na jáhna a v roce 1991 byl vysvěcen olomouckým arcibiskupem na kněze. V letech 1990-1993 působil jako jáhen a kněz v duchovní správě farnosti sv. Jiljí v Praze 1, jako externí vyučující církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a jako profesor náboženství na čtyřech středních školách v Praze 1, především na Obchodní akademii v Dušní ulici. Působil jako tajemník Konference vyšších řeholních představených mužských řeholí v ČSFR a byl prvním zpracovatelem zákonů o navrácení klášterů v letech 1990 a 1991. V letech 1990-1998 byl sekretářem československé a posléze české provincie Řádu dominikánů a socius (náměstek) jejího provinciála. V akademickém roce 1997/1998 byl novicmistrem české provincie uvedeného řádu. V letech 1998-2001 byl podpřevorem pražského kláštera dominikánů u sv. Jiljí.

V roce 1993 se habilitoval jako docent církevního práva na pražské právnické fakultě a od té doby zde vyučuje církevní právo na plný úvazek. V roce 2006 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy v oboru právní dějiny se zaměřením na církevní právo. V letech 1994-2006 vyučoval církevní právo postupně také jako hostující docent na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a po sedm let na postgraduálním doktorském studiu Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Patří k předním evropským odborníkům v oblasti církevního práva a konfesního práva. Je předsedou Společnosti pro církevní právo, kterou v roce 1994 založil, a šéfredaktorem recenzovaného odborného časopisu Revue církevního práva, který vychází čtyřikrát ročně a je součástí citační databáze Web of Science. V letech 2000 až 2016 zastupoval Českou republiku v Evropském konsorciu pro výzkum vztahu církve a státu. Je externím členem Centre for Law and Religion, Cardiff University, které vede prof. Norman Doe, a pravidelným účastníkem konference Essener Gespräche zum Thema Staat und Kirche.

Je čestným členem České křesťanské akademie a ředitelem její právní sekce. Je čestným členem Spolku českých právníků Všehrd. Je držitelem Zlaté medaile sv. Votěcha a medaile sv. Víta, které mu udělil Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský (2015 a 2020), pamětních medailí Právnické fakulty Univerzity Karlovy (1995 a 2020), stříbrné medaile Univerzity Karlovy (2020) a Zlaté pamětní medaile Společnosti pro církevní právo (2013).

V roce 2020 na jeho počest jeho kolegové z celé republiky i zahraničí připravili sborník Pocta Jiřímu Rajmundu Treterovi, nakl. Leges, Praha, 2020 (editoři Záboj Horák a Petra Skřejpková).

V roce 2021 mu Evropská společnost pro právní dějiny, z.s. udělila ocenění za celoživotní přínos pro právní historii.[1]

Od roku 2018 je členem Vědecké rady Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. V akademickém roce 2021/2022 vyučuje na Právnické fakultě UK Církevní právo, Manželské a procesní právo církevní, Správní a majetkové právo církevní, Právní dějiny církví, Konfesní právo, dva obory právních dějin zemí Afriky, jižní Asie, Oceánie a Latinské Ameriky a vede vědecké semináře Právo a Bible a Vědecký seminář z církevního a konfesního práva. Má přednášky v oboru Vývoj velkých právních systémů.

Nejbližším spolupracovníkem prof. Tretery je jeho žák doc. JUDr. ICLic. Záboj Horák, Ph.D., LL.M., absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy, licenciátního studia kanonického práva na Katolické univerzitě Jana Pavla II. v Lublinu a magisterského studia soukromého práva na Vestfálské Vilémově univerzitě v Münsteru.

Pokud jde o sportovní činnost, věnoval se především kanoistice (od doby právnického studia) a golfu po svém 30. roku věku.