Jiří Křížek

Rozhodnutím Krajského sdružení advokátů v Praze z prosince 1949 byl do konce února 1950 nucený zlikvidovat svoji advokátní kancelář. V únoru 1950 byl vzat do vazby. Ke skupině Milady Horákové byl přiřazen až dodatečně. Ostatní obžalované neznal. Byl obviněn ze spáchání zločinu velezrady a vyzvědačství. Soudní líčení proběhlo ve dnech 31. května až 8. června 1950.[2] Nakonec byl odsouzen k 22 letům těžkého žaláře a druhému nejvyššímu finančnímu trestu ve výši 150 000 Korun Československých. Dále mu bylo zkonfiskováno celého jmění a na 10 let byl zbaven čestných práv občanských. Poskytování právních služeb západním ambasádám a šlechtě mělo posloužit jako záminka k obviněním a roli v tom, že byl Jiří Křížek vybraný pro tento ostře sledovaný proces, sehrálo i jeho členství v ČSL.[3]

Do vysílání rozhlasu se poprvé dostal až při závěrečných řečech, kdy mimo jiné také řekl: „Pokud mého stavu zvlášť se týče, chtěl jsem docela stručně, nikoliv jako advokát, ale jako člověk vylíčit příčiny, které mne vedly k páchání takovéto trestné činnosti. Nehledě na to, že jsem měšťáckého původu a byl jsem vychován v měšťácké ideologii, byla to ta okolnost zaměstnání advokáta 20 let v Bratislavě, 10 let v Praze, přivádělo mě výlučně do styku s buržoazií, aristokracií a posléze diplomacií. Byla to moje vlastní chyba, což dnes uznávám, že jsem nehledal nikdy styku s prostým lidem a tak mi zůstaly jeho přání a tužby neznámy." Proces s Křížkem trval hodinu a dvacet minut, do rozhlasového vysílání se ale 5. června nedostal. Křížek prošel několika věznicemi, Mírovem, Valdicemi a Leopoldovem. Vězněn do roku 1963, kdy u prezident udělil milost pod podmínkou sedmi let bez spáchání úmyslného trestného činu.[2]

Poté mu nebyl přiznán starobní důchod, a tak se živil jako knihkupecký příručí. Zemřel dva dny po své manželce Anně 5. září 1975.