Internetový mem

„Věra Pohlová, 72 let, důchodkyně“ byla v deníku Metro 17. září 1999 uvedena jako účastnice ankety týkající se úniku informací o sporožirových účtech klientů České spořitelny. Její odpověď se pak v mnoha internetových komunitách šířila jako mem[11] a symbol restriktivního přístupu k problémům informační společnosti. Anketa v deníku Metro ze 17. září 1999 byla otištěna na straně 12 v rubrice Můj názor (ID ME1999092007388472). Byly otištěny názory čtyř lidí, Pohlová zaujala nesmiřitelný postoj. Její odpověď zněla: „Tyhle aféry každého jenom otravují. Já bych všechny ty internety a počítače zakázala.“[12]

Podle redakčního článku Lupy se záhy objevily zprávy, že výrok si vymysleli sami novináři deníku Metro.[13]

Paní Pohlová je příkladem memu na téma internetu, který se jako obrázek právě po internetu rozšířil, který však jeho hranice překročil a rozšířil se i dále do běžné mluvy, kdy už jako řečený či psaný bonmot je dále parafrázován: Například hlášku „Tyhle regulace každého jenom otravují. Já bych všechny ty daně a dotace zakázala.“ kritik byrokracie a omezování svobod občanů, obecně direktivního státního přístupu, pronese úmyslně v ženském rodě, byť je sám mužem, aby zachoval původní nesmiřitelný postoj a zdůraznil odkaz na parafrázovaný zdroj. Právě parafrázováním tento mem dále žije, na základě všeobecně známého kontextu, co hlášku že je parafrázováno.

Jiří Kára (17. srpna 1960[14] – 29. prosince 2014[15]) byl pražský asociál[16] a internetový fenomén;[17] jako takový se stal terčem mnoha vtipů a legendou českého internetu.[18][19][20][21][22][23][24][25][26] V mládí žil neuspořádaným životem, bral drogy, pil alkohol[27] a poslouchal tvrdou hudbu. Byl několikrát zatčen a odsouzen za krádež i násilné trestné činy.[28] V květnu roku 2000 vznikla nahrávka z jeho svatby, která je považována za velmi kontroverzní, avšak po jejím rozšíření si u mnoha lidí získala velkou oblibu. Snímek svatby byl nejprve vydán na internetovém serveru YouTube[29], poté jej převzala ostatní média.[30] Jiří Kára zemřel 29. prosince 2014 a lidé mu na jeho počest u večerky v pražské Veletržní ulici 1394/35 každoročně zapalují svíčky.[15] Na místě provizorní radnice, kde svatba probíhala, dnes stojí Centrum Stromovka.[31] Během jeho stavby vznikla petice žádající pojmenování centra na Obchodní centrum Jiřího Káry.[32][33] S návrhem petenti neuspěli.[34][35][36][37][38][39]

Záznam svatby byl natočen v květnu 2000 Alexem Skribuckijem.[40] Dne 30. července 2008 byl nahrán ve třech částech na YouTube a 14. listopadu 2015 byl znovu nahrán jako celek, avšak jinými uživateli. Videa měla nízkou kvalitu zvuku a obrazu. Všechny tyto záznamy byly smazány, ale ještě před jejich odstraněním byla v roce 2018 na YouTube nahrána remasterovaná verze s upravenou kvalitou obrazu, zvuku a přidanými českými titulky[41]. Jak někdo získal originální záznam Károvy svatby není známo. Svatební video si nechal zhotovit na zakázku od profesionální agentury ve dvou kopiích. Jednu si nechal a druhou dal svědkovi a dlouholetému kamarádovi Jiřímu „Floydovi“ Horváthovi a sám si nepřál, aby bylo zveřejněno.[28] V první části videa se Kára s jeho kamarády Milošem Ouřadou, Jiřím Horváthem a Hansem nachází před večerkou na ulici Veletržní v Praze, kde se baví, pijí pivo a kouří cigarety. Károva nastávající manželka Blanka Divišová a Milošova přítelkyně Hana přicházejí později. Potom už jdou na úřad, kde se k nim připojují Tomáš Stránský a Jiří Hovorka. V druhé části je vidět samotný svatební obřad, který je několikrát přerušen vinou vyrušování svatebčanů. Celá svatba je málem zrušena oddávajícím Lubošem Vayhelem kvůli nedostatečnému klidu.[42] V třetí části je vidět konec svatby a následné oslavy na ulici před úřadem.[43]

JUDr. PhDr. Mgr. et Mgr. Henryk Lahola[44] je autor Nezávislých, apolitických, mimovládních webových stránek www.henryklahola.nazory.cz,[45] na nichž se představuje jako český doktor práv a filozofie, zastávající silně konzervativní katolické postoje.^[zdroj?] Své jméno uvádí vždy důsledně se všemi těmito tituly, byť z hlediska ustálených zvyklostí[46] je obvyklé uvádět pouze JUDr. PhDr. Henryk Lahola, neboť uvedené tzv. „malé“ doktorské tituly získal v rigorózním řízení ve stejných oborech jako své tituly magisterské.[47][48] On sám zastává názor, že zatajování nižších akademických titulů je trestné.[49]

Ačkoli webové stránky existovaly již v říjnu 2006,[50] do širšího povědomí se dostaly zvláště na konci července 2007, kdy byly magazínem Technet serveru iDNES navrženy mezi dvacet nejhorších českých webů. Zařazení bylo zdůvodněno tím, že se na svých stránkách Lahola „nezabývá ničím jiným než propagací svých čtyř akademických titulů a urážením všech, kteří titul nemají nebo jsou nositeli pouze jednoho ‚jedináčka‘“.[51] Laholův web nakonec obsadil v anketě druhé místo s více než třiceti tisíci hlasy.[52]

Díky YouTube se v roce 2008 v Polsku šířilo jako internetový fenomén video k české písni Banjo Bandu Ivana Mládka „Jožin z bažin“ z roku 1978. Píseň se v Polsku dostala do rádií i televize a dočkala se několika variací.[53] Z Polska se fenomén rozšířil do Ruska, kde vznikla i verze s ruským textem odkazujícím k Putinovi.[54]

LuŠtěLa (odvozeno od křestních jmen původního složení Lucie, Štěpánka, Larisa[55]) je česká kapela, která se v roce 2010 skládala ze tří třinácti až patnáctiletých dívek z Ledče nad Sázavou.[56] 28. července 2009 natočily klip ke svému hitu Patnáctiny, který se následně objevil na serveru YouTube, kde byl po několika dnech zhlédnut 120 000 krát. Během čtvrt roku měl více než 560 tisíc zhlédnutí.[55] U klipu se objevilo dva tisíce komentářů, většina z nich byly nadávky a výsměch, nebo ostrá kritika.[56] Vešel ve známost pomocí internetových sociálních sítí.

Internetová popularita skupiny způsobila, že koncert 23. 1. 2010 v pražském klubu Matrix, původně plánovaný jako uzavřený večírek gymnasistů, s lístky za 60 korun, navštívilo okolo tisícovky lidí.[57] „Za celých šest let, co klub funguje, bylo takhle plno jen dvakrát,“ vyjádřil se Michal Tůma, který měl na starosti pořádání koncertu.[58] Podle Petra Adámka se většina lidí ale přišla do klubu Matrix prostě bavit, nebo si z dívek dělat legraci.[56]

V roce 2010 plzeňská skupina Umbrtka natočila parodii na píseň LuŠtěLy (uváděnou jako A tribute to LuŠtěLa) s názvem Šedesátiny.

LuŠtěLa navzdory posměchům vystoupila za rok 2010 na více než padesáti akcích. Koncem listopadu 2010 ze skupiny odešla Larrisa Khachatryan a z LuŠtěLy se tak stalo duo, ve kterém zůstaly Štěpánka Vrbová a Vanessa Suchecká. Larissin odchod zapříčinil také pozdržení vydání jejich debutového alba, neboť zbylé dívky musely v již natočených písničkách přezpívat Larrissiny party.

Zvědavé/Zvídavé dotazníky jsou krátká videa, která v roce 2010 vytvořila česká bloggerka Natálie Smutková.[59]

Na svůj blog Natalia dostávala spoustu dotazů. Jednou dostala návrh, aby odpovědi na ty dotazy nahrála na video. Natalia se toho chytla a vytvořila video nazvané Zvědavý/Zvídavý dotazník.[60] Video je ovšem velmi nekvalitní a také velice zřetelně neprofesionální. Hudební kulisa je příliš hlasitá, Natalia dělá časté přeřeky a anakoluty. Výrazný je také vzhled a dětský hlas Natalie a její dětský pokoj, který má stěny vymalovány na křiklavou růžovou. Video ovšem viděl Kazma, autor populární One Man Show, a v domnění, že video obsahuje chyby schválně, aby bylo vtipné, ho vložil na Facebook. Video se rázem stalo na Facebooku (a následně i na YouTube) velmi populární, brzy ho zhlédlo více než půl milionu lidí. Blog Natalie se stal na nějakou dobu nejnavštěvovanějším českým blogem a Natalia si vysloužila přezdívku Královna českého internetu. Krátce na to Natalia natočila druhý a později i třetí díl a i tato videa se stala velmi populární.

Natalii probíralo mnoho českých médií, m.j. několikrát i Reflex (jednou dokonce tvořila hlavní část titulní strany), její videa se objevila i v televizi.[61]

Od roku 2012 se jako „internetový vtip“[62] šíří zpráva o banálním zásahu brněnských hasičů u požáru pařezu v městské části Brno-Kohoutovice, kterou otiskl Brněnský deník pod titulkem V Kohoutovicích hořel pařez. Zpráva inspirovala i vznik tří vydání básnických sbírek založených na podobných zprávách Městské policie Brno.