Jiří Hron

Narodil se v Praze ve Vršovicích jako Jiří Michálek, do rodiny Josefa Michálka a jeho ženy Terezie, rozené Kučerové. Do rodiny patřila ještě jeho mladší sestra. Po roce 1945 byl zaměstnán jako horník, až do odchodu do důchodu. Zůstal svobodný a bezdětný a celý život žil v bytě na Vinohradech se svou maminkou, která v polovině 60. let jako 90letá zemřela. Společně s ní je pochován na Vinohradském hřbitově.

Nikdy nebyl divadelním hercem, ale ryze filmovým. Pro jeho líbivý vzhled ho pro film našli režiséři Rudolf Měšťák a Ferry Seidl a obsadili ho do velké role v jejich filmu Lešetínský kovář (1924). Od té doby, až do konce němé éry filmu, patřil mezi nejobsazovanější filmové milovníky. Natočil 28 němých filmů, a ve většině to byly velké role, jako například prof. Beránek v Jedenáctém přikázání (1925), jednoročák Marek v Dobrém vojáku Švejkovi (1926), úředník Vejvara v komedii Otec Kondelík a ženich Vejvara (1926), Michal Luhovský ve filmu Nemodlenec (1927), šofér Pavel v komedii Švejk v civilu (1927), Václav Zelenka v melodramatu Známosti z ulice (1928), inženýr Vláďa Skružný v komedii Pražské švadlenky (1929), Karel Sezima zamilovaný do mlynářovy dcery Aničky (Nora Ferry) v komedii Z českých mlýnů (1929). Po třech letech si opět zahrál úředníka Vejvaru, v pokračování filmu s názvem Tchán Kondelík a zeť Vejvara (1929), hrál Jana v české verzi němého filmu Opeřené stíny (1930), zahrál si i ve francouzské verzi tohoto filmu, ale již jen menší roli. Poslední velkou, přímo titulní, roli v němém filmu si zahrál v roce 1930 – film se jmenoval Vendelínův očistec a ráj a Hron zde hrál úředníka Vendelína Hroma, prožívajícího lásku k mladé Amálce Žemličkové (Máňa Ženíšková)

Kromě těchto velkých rolí v němých filmech si zahrál i různé epizodky mladíků, nápadníků apod.; je třeba zmínit kritikou chválený film Gustava Machatého Erotikon (1929), kde si však zahrál jen epizodku muže na poště.

S příchodem zvukového filmu dál sice hrál (v letech 1930 až 1940 si zahrál v neuvěřitelných 76 filmech), ale velikost jeho rolí se zmenšila na pouhé epizodky, mnohdy ani ve filmu nepromluvil. (Bylo to způsobeno tím, že nebyl nijak školený a jen těžko by se učil větším textům.) Přesto však v tomto dlouhém období najdeme alespoň 8 filmů, v nichž mu režiséři nabídli velké role – ve známém filmu s Vlastou Burianem C. a k. polní maršálek (1930) hrál Burianova synovce Rudiho Eberleho, ve filmu Svět bez hranic (1931) hrál hlavní roli vynálezce Ondřeje Lineckého, zbrojnoše Vítka si zahrál ve filmu Vězeň na Bezdězi (1932), medika Karla Malého si zahrál ve filmu Mámino srdce (1933), zamilovaného úředníka Kosteckého si střihl v melodramatu Pozdní láska (1935), dále ho můžeme vidět ve větší roli redaktora Růžičky, ucházejícího se o Stáňu (Věra Ferbasová) ve filmu Jedna z milionu (1935), řidiče Kvapila si zahrál v Krbu bez ohně (1937), kominíka ve filmu Roberta Landa Panenka (1938), poslední velkou roli nešťastně zamilovaného Zdenka si zahrál ve filmu Cikánská láska (1938).[2]

V roce 1940 si ve svých 36 letech zahrál bohužel naposled, a již se nikdy do filmového světa nevrátil. Celkem za 16letou filmovou kariéru natočil 104 filmů. Nutno však podotknout, že i v období filmové kariéry vykonával nezjištěné civilní povolání.

Zemřel roku 1977. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.