Jiří Havel (básník)

Za druhé světové války byl nuceně nasazen a pak vykonával různé profese. Nakonec zvítězila literatura. I když nejprve napsal pět básnických sbírek pro dospělé,[1] věnoval se hlavně tvorbě pro děti. Proto zakotvil jako redaktor v časopisu Pionýr.[1] Později se vypracoval až na jeho šéfredaktora, v té době v něm mohl publikovat i Jaroslav Foglar.[2]

V roce 1971 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů a dál tak mohl tvořit jedině pod pseudonymem.[3]

Tak vydal i v nakladatelství Kruh knihu Člověče, nemrač se, spojující říkadla a básničky se slovními hříčkami.[2]

V roce 1976 vyšel v časopisu Ohníček první z příběhů o psu Barbánkovi, který si získal obrovskou popularitu a vycházel pak pravidelně až do roku 1990. Znovu se pak vrátil v roce 2004 a definitivně se odmlčel až v roce 2009, po smrti ilustrátorky Věry Faltové.[3] Barbánek vyšel i v několika knižních svazcích, kterých se do roku 2014 prodalo na půl milionu výtisků.[2]

Pozoruhodným dílem je i jeho básnický triptych Veselé noty, Malovaný svět a Než zazvoní potřetí, ve kterém s ilustracemi Karla Franty seznamuje děti s uměleckými druhy: hudbou, výtvarným uměním a divadlem.[1] Právě tuto trilogii považoval spolu s knížkou Člověče, nemrač se za své nejvýznamnější.[4]

Havel spolupracoval také s redakcemi časopisů Sluníčko a Mateřídouška. Byl i spoluautorem koncepce čítanek pro základní školy.[2]

Zemřel v září 2016, ještě krátce před tím ale odevzdal do nakladatelství své dvě poslední knihy.[5]

Jeho dcera Lenka Vichnarová je novinářka a spisovatelka.

Ke svým 80. narozeninám byl v roce 2004 vyznamenán Zlatou stuhou České sekce IBBY.[2]

V roce 2007 získal hlavní cenu Albatrosu za knihu Kdo má smysl pro nesmysl[2] a o rok později Cenu učitelů za přínos k rozvoji českého čtenářství.[1]