Jewry Wall

O původu pojmenování zdi (první záznam o její existenci pochází z roku 1665) se dosud diskutuje. Pravděpodobně se nevztahuje k středověké židovské komunitě v Leicesteru, která nikdy nebyla nijak zvlášť početná; židé navíc museli v roce 1231 na rozkaz Simona de Montfort město opustit.[1] Jedna dosti rozšířená teorie zastává názor, že název nějak souvisí se dvaceti čtyřmi "juraty" ("muži, kteří složili přísahu") z doby raně středověkého Leicesteru, kteří se scházeli coby "porota" na městském hřbitově, snad právě u sv. Mikuláše.[2] Pravděpodobnější ale zřejmě je, že jméno vzešlo z názoru tradovaného mezi lidmi, který tajemné ruiny neznámého původu připsal Židům. Podobně nazvaná místa se nalézají na mnoha dalších místech v Anglii i v jiných částech Evropy.[3]

Jewry Wall je jednou z největších dosud stojících římských zdí v Británii. Žádná jiná se z římského města Ratae Corieltavorum nezachovala. Údaje o době, kdy byla postavena, se liší. Někteří soudí, že pochází z doby přibližně 125 n. l.-130 n. l., takže tam stojí už téměř 2000 let.[4] Jiní kladou počátek její stavby do doby okolo roku 160.[5]

Měří 23 metrů na délku, 8 metrů na výšku a její tloušťka dosahuje 2,5 metru.[6] Patří k největším zachovalým dokladům civilní římské architektury v Británii, je tudíž srovnatelná s Old Work ve Wroxeteru.[7][8] Skládá se střídavě z pruhů římských cihel a místního kamene: ze žuly, vápence a pískovce.[6][9] Na stavbu ho bylo použito šest druhů.[10]

Jewry Wall zblízka

Ve střední části zdi se klenou dva velké oblouky, zhruba 3 metry široké a 4 metry vysoké; další klenuté výklenky se zachovaly na východní straně.[11] Slepé oblouky a výklenky u dveří zřejmě měly budovu zdobit, mimo jiné i tím, že v nich mohly v nich být sochy. S velkou pravděpodobností tam stála socha Fortuny, kterou s lázněmi Římané tradičně spojovali.[12]

Zeď leží v bezprostřední blízkosti kostela sv. Mikuláše. Ten byl v pozdní době anglosaské a raném středověku postaven z velké části z cihel a kamene, které pocházely z této starší římské stavby.[11][13] Právě díky tomu, že se zeď stala západní zdí původního anglosaského kostela sv. Mikuláše, se v tomto stavu zachovala.[5]

Co zbylo z římských městských lázní, které leží bezprostředně u stěny směrem na západ ode zdi, odhalily vykopávky, jež během čtyř sezon (od roku 1936 do roku 1939) provedla Kathleen Kenyonová.[11][14]

Římské lázně

Zeď a některé ze základů lázní jsou přístupné veřejnosti. Hned vedle nich postavili v 60. letech 20. století budovu muzea zvaného Jewry Wall Museum. Ta přímo stojí na pozůstatcích lázní, k nimž patřily i tři pece.[11] Muzeum má ve sbírce vynikající příklady římských mozaik, maleb na omítkách a dalších artefaktů z doby římské a železné, které pocházejí z lokalit v okolí Leicesteru. [15]

V roce 1920 se zeď se jménem Jewry Wall stala chráněnou památkou, nyní je v péči organizace English Heritage.[16] [12] Samotná zeď je památkou 1. stupně; její okolí, včetně sousedních zbytků lázní a kostela sv. Mikuláše, je rovněž chráněno před změnami, které by neschválili památkáři.[4]

Zeď pravděpodobně tvořila západní (delší) stranu velké obdélníkové stavby tvaru baziliky.[4] Nicméně přesná povaha a funkce této budovy zůstává předmětem mnoha debat. V 18. století a počátkem století 19. bývala často považována za část římského (případně britského) chrámu, snad zasvěceného bohu Ianovi.[17] Zřícenina bývala také pokládána za "součást lázní".[18] Po většinu 19. století převládal názor, že šlo o městskou bránu, a to navzdory skutečnosti, že nic takového nenaznačují ani vlastnosti zdi samotné, ani její umístění: přesto se tato interpretace ještě v roce 1907 objevila v publikaci Victoria County History.[19] Na počátku 20. století převážil názor, že zřícenina tvořila součást městské baziliky.[20]

Když Kathleen Kenyonová tam koncem třicátých let vykopávky zahájila, zpočátku předpokládala, že jde o městské fórum (jehož součástí by bazilika byla).[21] Přestože názor pozměnila poté, co odkryla pozůstatky lázní, dál se domnívala, že tuto oblast původně vytyčili jako fórum, na němž Jewry Wall tvořila západní stěnu baziliky, a že v druhé fázi výstavby, přibližně po dvaceti letech, byl účel lokality změněn na veřejné lázně.[11][14]I této hypotézy se později musela vzdát, když při řadě vykopávek prováděných mezi lety 1961 a 1972 byly nesporné pozůstatky fóra objeveny o jeden blok dále na východ (Insula XXII).[22] Jewry Wall je od té doby pokládána za stěnu palaestry v komplexu lázní; právě toto vysvětlení většinou uvádějí oficiální popisky na chráněných památkách a objevuje se v materiálech o dané lokalitě.[6] Palaestra v původní podobě měřila 50 metrů na délku a 25 metrů na šířku a podél dvou stran ji zdobily sloupy.[12] English Heritage zastává názor, že zeď tvořila vstup do veřejných lázní.[5]

Kolem této památky přetrvává celá řada nezodpovězených otázek a problém s názvem nebyl zcela dořešen.[23]

Římský sloup v Jewry Wall Museum; nápis se jménem císaře Hadriána

Jewry Wall Museum hledí přímo na pozůstatky Jewry Wall. Vystavují se v něm artefakty z doby železné, římské a středověkého Leicesteru. I sama jeho budova je státem chráněna, zařazena do třídy II a spadá pod Vaughan College, k němuž patří Institut pro celoživotní vzdělávání na Leicesterské univerzitě.[24] Muzeum spravuje městská rada Leicesteru. Vstup je zdarma.[15]

V roce 2004 přišel v rámci úsporných opatření ze strany městské rady v Leicesteru návrh na omezení jeho otevírací doby. V reakci na něj vznikla zájmová skupina zvaná "Friends of Jewry Wall", která od té doby muzeum aktivně propaguje.[25][26] Městská rada přesto zkrátila otevírací dobu muzea, aby ušetřila, a muzeum je v zimě několik měsíců zavřeno.[27][28] Radní John Mugglestone tehdy toto rozhodnutí zdůvodnil takto: "V muzeu máme více kurátorů než návštěvníků."[29] Muzeum sídlí na adrese St Nicholas Circle, Leicester, Leicestershire, LE1 4LB.[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jewry Wall na anglické Wikipedii.

• Anon. The Jewry Wall and Bath Complex. [s.l.]: Leicester City Council, n.d.. (anglicky)Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.: pdf available at Jewry Wall: Description of the Monuments [online]. Leicester City Council [cit. 2013-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-14. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HARRIS, Oliver. Jews, jurats and the Jewry Wall: a name in context. Transactions of the Leicestershire Archaeological and Historical Society. 2008, s. 113–33. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HEBDITCH, Max; MELLOR, Jean. The Forum and Basilica of Roman Leicester. Britannia. 1972, s. 1–83. DOI 10.2307/525857. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• KENYON, Kathleen M. Excavations at the Jewry Wall Site, Leicester. Oxford: [s.n.], 1948. (Society of Antiquaries of ondon Research Report; sv. 15). (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• MITCHELL, Steve. Correspondence. Transactions of the Leicestershire Archaeological and Historical Society. 2009, s. 335. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jewry Wall na Wikimedia Commons
• History and Research: Jewry Wall [online]. English Heritage [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Historic England. "Jewry Wall (Grade I) (1074773)“. National Heritage List for England. [cit.2017-01-21]
• Historic England. "Jewry Wall: remains of a Roman bath house, palaestra and Anglo-Saxon church (1013312)". National Heritage List for England. [cit. 2017-01-21]
• The Jewry Wall [online]. Leicester City Council [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Jewry Wall Museum (oficiální stránka) [online]. Leicester City Council [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.