Jevhen Levyckyj

V době nástupu do parlamentu je uváděn jako advokát v Zoločivu.[1] Vystudoval gymnázium v Ternopilu, pak práva na Vídeňské univerzitě a Lvovské univerzitě. Získal titul doktora práv a pracoval coby advokát ve Vídni.[2]

V roce 1892 předsedal Všeslovanskému studentskému sjezdu ve Vídni. V roce 1890 se podílel na založení Ukrajinské radikální strany. Po rozkolu ve straně spoluzakládal roku 1899 Ukrajinskou národně demokratickou stranu.[2]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 59 (Obertyn-Tłumacz-Potok Złoty-Stanisławów-Tyśmienica-Bohorodczany[3]). Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911.[4]

V době svého působení na Říšské radě je uváděn coby zástupce Ukrajinské národně demokratické strany.[1] Po volbách roku 1907 byl uváděn coby člen poslaneckého Rusínského klubu. Po volbách roku 1911 zasedal v klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení.[4]

Za první světové války byl předsedou Ukrajinské národní rady ve Vídni a podílel se na osvětové práci mezi ukrajinskými zajatci ruské armády. Po válce, v době krátké existence Západoukrajinské lidové republiky, se stal vyslancem tohoto státního útvaru ve Švýcarsku, pak v Německu. V letech 1920–1923 byl vedoucím mise exilové vlády Západoukrajinské lidové republiky v Československu. Roku 1923 sae vrátil do Vídně.[2]