Jeskyně Petralona

Jeskyni objevil náhodně v roce 1959 Fillipos Chatzaridis, místní pastýř, který hledal pramen vody. Dva muži se pak spustili do jeskyně a ohlásili objev velkého množství komnat a chodeb o výšce 8 až 10 metrů s bohatými a krásnými formacemi krápníků a stalagmitů. První vědecký průzkum v roce 1959 provedl řecký speleolog Ioannis Petrocheilos. Našel četné kosti zvířat, mnoho z nich pokrytých jeskynními korály.

Petralonskou lebku nalezl vesničan Christos Sariannidis v roce 1960. Spodní čelist chybí. Lebka byla podle vědců porostlá hnědým kalcitem brzy po smrti jedince. Řecký antropolog Aris Poulianos stáří lebky odhadl na zhruba 700 000 let. V roce 1981 byla lebka zkoumána za pomoci elektronové spinové rezonance. Nově pak bylo stáří lebky odhadnuto na 240 000 až 160 000 let.[3][4] Poulianos se však drží svého původního odhadu a dospěl k závěru, že lebka dokazuje existenci dosud neznámého rodu homininů, nepříbuzného s Homo erectus, a dokonce ani s rodem Homo.[5] Navrhl rodové jméno Archanthropus. Jiní paleantropologové ovšem lebku klasifikovali jako fosilii buď Homo erectus, Homo heidelbergensis nebo Homo neanderthalensis. Fosilie se od roku 1960 uchovává na Geologické škole Aristotelovy univerzity v Soluni.

Vykopávky v jeskyni musely být několikrát přerušeny, poprvé v roce 1967 v souvislosti s řeckým státním převratem a znovu v roce 1983, kdy ministerstvo kultury odmítlo obnovit koncesi na vykopávky. Zlom přišel až v roce 1997, kdy Řecká antropologická asociace po 15 letech soudních tahanic vysoudila pokračování výzkumu. Poulianos opakovaně obvinil řeckou vládu ze spiknutí s cílem potlačit jeho objevy. V roce 2012 bylo povolení vykopávek znovu zrušeno.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Petralona cave na anglické Wikipedii.