Jeroným Jegír

Narodil se v Ořechu[1] u Prahy. Jeho tvorbu značně poznamenal chudý původ. Otec Josef Kaše byl neúspěšný kuchař a matka Božena Kašová provozovala malý koloniál. Jeho mladší sestra Elvíra byla od mala poznamenána chorobným růstem (hyperchondroplazie), zejména uší. Právě ona Jeronýma zřejmě inspirovala k napsání sbírky Nejvyšší králík.

Po maturitě v roce 1903, nemaje peníze na další studia, pracoval několik let jako dělník v továrně na výrobu obuvi nedaleko Prahy. V tomto období se stýká s předními představiteli české dekadence, ale jeho naturalistické myšlenky zůstávají nepochopeny. Například Jiří Karásek ze Lvovic o něm v Moderní revue prohlašuje: "Jeho názory byly velmi inspirativní a pomáhaly mi vidět svět z jiných stránek, než z jakých jsem jej viděl do té doby. Ale jeho názory na kontroverzi radikalizace v české dekadenci, které se projevovaly ponejvíc v jeho vnitřní rozervanosti, mi zůstávaly cizí." (Moderní revue, 1916)

V tomto období (1903–1920) zároveň získává kontakty na tehdejší významné činitele veřejného života. Díky svému přátelství s Antonínem Srbou se stává úředníkem na Ministerstvu veřejných prací a zároveň uvažuje o vstupu do ČSDSD. Po listopadu 1925 se z veřejného života stahuje do ústraní, z Prahy se stěhuje zpět do Ořecha a začíná psát. Jeho nejznámějšími díly jsou sbírka básní s dekadentními prvky Nejvyšší králík (1927), naturalistické romány Strom ve váze (1930) a Každé Luďkovo ráno (1934), a novela Chleba (1939). Svá díla se nikdy nesnažil vydat, byla objevena až v roce 2004 a v roce 2009 vycházejí v nakladatelství PublishAmerica LLLP v nákladu 1000 výtisků (Strom ve váze, Každé Luďkovo ráno) a 500 výtisků (Chleba).

Umírá v roce 1948 na perforaci tlustého střeva.