Jehudit Hendel

Narodila se ve Varšavě za druhé Polské republiky do chasidské rabínské rodiny potomků Ezechiela Tauba, zakladatele chasidské dynastie Kazimierz.[1] V roce 1930 podnikla se svými rodiči jako čtyřletá aliju do britské mandátní Palestiny, kde nadále žili v obci Nešer poblíž Haify. Tam absolvovala základní školu a v té době byla rovněž aktivní v mládežnickém sionistickém hnutí ha-No'ar ha-Oved. Po smrti matky se s otcem přestěhovala do Haify, kde studovala na střední škole Reali. V sedmnácti letech, v roce 1942, jí vyšla její první povídka. Po maturitě šla studovat do učitelského semináře do Tel Avivu. V roce 1948 bojovala v izraelské válce za nezávislost a v témže roce se provdala za malíře Cvi Meiroviče, se kterým posléze žila v Haifě. Společně měli dvě děti, a to dceru Dorit (* 1952) a syna Jehošuu (* 1963)[1] Po smrti manžela v roce 1974 se o šest let později přestěhovala do Tel Avivu, kde od té doby žije.

V roce 1950 byla vydána její první sbírka povídek. Průlom však zaznamenala až o čtyři roky později, když rukopis její knihy Rechov ha-Madregot vyhrál v literární soutěži. Následující rok se z vydané knihy stal bestseller a po třech letech byla kniha adaptována v divadelní hru a zinscenována v národním divadle ha-Bima.[1] V roce 1957 se neúspěšně zúčastnila soutěže o nejlepší divadelní hru založené na deníku Chaně Seneš, pořádanou národním divadlem ha-Bima.[2]

Vydala celkem šest románů, čtyři sbírky povídek a knihu esejí. Mimo to byla řada jejích děl adaptována, ať již v divadelní hry, filmy či televizní pořady. Její dílo bylo přeloženo do řady světových jazyků.[3] Za své literární dílo a přínos literatuře obdržela několik ocenění, včetně Ceny ministerského předsedy (1975, 1998), Agnonovy ceny (1989), Newmanovy ceny za hebrejskou literaturu (1995), Bialikovy ceny (1996) a Izraelské ceny (2003) za celoživotní dílo.[3]