Jeanne Calmentová

Jeanne vyrůstala a většinu života prožila v Arles. Její otec, který pracoval jako stavitel lodí, se dožil téměř sta let, matka 86 let. V roce 1888 se jako třináctiletá setkala s Vincentem van Goghem, který navštívil obchod jejího strýce.

V roce 1896 se provdala za Fernanda Nicolase Calmenta, vlastního bratrance z 2. kolene. Ten byl poměrně zámožný, což umožnilo Jeanne Calmentové vést klidný život: nikdy nebyla nucena pracovat kvůli výdělku a mohla se věnovat zálibám jako tenis, cyklistika, plavání, opera či hra na piano. Jejich jediná dcera zemřela ve věku 35 let na zápal plic a Jeanne Calmentová posléze sama vychovávala svého vnuka. Svého manžela přežila o 55 let, vnuka o 34 let.

V roce 1965, kdy jí bylo 90 let a byla již bez dědiců, uzavřela kupní smlouvu na prodej svého domu, když kupujícím se stal 47letý právník André-François Raffray, který se zavázal ponechat ji tam bydlet do konce života a vyplácet jí až do její smrti každý měsíc částku 2 500 franků. Raffray zemřel v roce 1995 v 77 letech na rakovinu, v platbách pokračovala jeho manželka. Celkem Calmentové vyplatili více než dvojnásobek hodnoty jejího domu.

Ve svém domě žila sama do 110 let. Poté, co způsobila v důsledku zhoršeného zraku v kuchyni při vaření malý požár, se přestěhovala do domova se zajištěnou pečovatelskou službou.

Známou se stala v roce 1988, kdy se při příležitosti sta let od návštěvy Vincenta van Gogha v Arles setkala s novináři a promluvila o setkání se slavným malířem. Byla pravděpodobně posledním žijícím člověkem, který se s ním setkal. V roce 1990 si krátce zahrála sama sebe ve filmu Vincent a já (název ve francouzském originále Vincent et moi) a stala se tak ve věku 114 let nejstarším hercem, který se kdy objevil před filmovými kamerami. Dokumentární film o jejím životě byl natočen při příležitosti 120. narozenin.

Ve věku 114 let a 11 měsíců si po pádu zlomila stehenní kost a byla nucena podstoupit operaci. Po ní se pohybovala na kolečkovém křesle. 21. února 1997, kdy se dožila 122 let, bylo oznámeno, že se nebude dále prezentovat na veřejnosti z důvodu zhoršeného zdravotního stavu. Zemřela 4. srpna téhož roku.

Žila do vysokého věku aktivně, pěstovala šerm a do sta let jezdila na kole. Používala hodně olivového oleje jak do pokrmů, tak i na potírání kůže. Pila portské víno, jedla hodně čokolády (údajně až jeden kilogram týdně) a nevyhýbala se ani cigaretám. Kouřila do svých 117 let, ale nikdy ne víc než 2 cigarety denně.

• 20. června 1986 se stala ve věku 111 let a 119 dní nejstarší obyvatelkou Francie
• 27. prosince 1987 po úmrtí Anny Elizy Williamsové se stala ve věku 112 let a 310 dní nejstarší obyvatelkou Evropy
• 11. ledna 1988 po úmrtí Florence Knappové se stala ve věku 112 let a 324 dní nejstarší obyvatelkou planety
• 17. září 1989 se ve věku 114 let a 209 dní stala člověkem, který se dožil nejvyššího prokazatelného věku v celé dokumentované historii lidstva, když překonala věk Anny Elizy Williamsové
• překonala rekord v dlouhověkosti, který byl tehdy připisován Japonci Shigechiyo Izumovi (dožil se údajně 120 let a 237 dní), jeho datum narození však nebylo nikdy ověřeno a dnes tak není obecně považován za druhého nejdéle žijícího člověka.
• 4. srpna 1997 stanovila rekord v dlouhověkosti: 122 let a 164 dnů

Délka a průběh života Jeanne Calmentové byly úředně zdokumentovány a o datu jejího narození tak dlouho nebyly žádné významné pochybnosti.[2] V prosinci 2018 ruští vědci Nikolaj Zak a Valerij Novosjolov předložili argumenty, že Jeanne Calmentová zemřela již roku 1934 a pod její identitou žila dále její dcera Yvonne narozená v roce 1898.[3] Pro svoje tvrzení předložili 17 nepřímých argumentů, mezi které patří:[1] významná statistická odchylka (délka života je obvykle překonávána o dny, nikoliv o delší období), rodina se chtěla v roce 1934 vyhnout vysoké 35% dědické dani, v rozhovorech zaměňovala jméno svého otce a manžela, zničila záměrně veškeré své fotografie, ve svých 118 letech podstoupila několik neurologických vyšetření, podle kterých její verbální paměť byla srovnatelné s věkem kolem 80 až 90 let, dokázala sedět i ve věku nad 100 let, úmrtní list Yvonne není potvrzen úřední osobou, do školy ji prý vodila služka, která však byla o 10 let mladší a podobně.[1] Nicolas Brouard, ředitel Francouzského institutu demografických studií uvedl, že jistotu by vnesla pouze exhumace ostatků Jeanne a Yvonne Calmentových.[1]