Jeřáb bradavičnatý

Jeřáb bradavičnatý nebo také jeřáb laločnatý (Grus carunculata) je druh ptáka z řádu krátkokřídlí. Je vůbec nejvyšším z šesti afrických druhů jeřábů.[2][3]

Jeřáb bradavičnatý
Stupeň ohrožení podle IUCN

zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádkrátkokřídlí (Gruiformes)
Čeleďjeřábovití (Gruidae)
Rodjeřáb (Grus)
Binomické jméno
Grus carunculata
Gmelin, 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žije ve vlhkých oblastech subsaharské Afriky (např. Etiopie, Kongo, Zambie, Tanzanie, Botswana, Mosambik[4]), v mokřadech poblíž vodních toků a dalších vodních ploch. Jedná se o druh ze všech jeřábů nejcitlivější na změny prostředí. Jeho teritorium zaujímá přes jeden čtvrteční kilometr.[2]

Základní charakteristikou, díky níž je rozpoznatelný od ostatních druhů jeřábů, je lalok. Mají ho jak samci, tak také samice.[2][3] Při ohrožení se laloky zmenšují, naopak při agresivním naladění se laloky protahují.[2] Rozpoznatelný je také podle tmavé horní části hlavy, na níž navazují bílá dolní část a stejně barevný krk. Spodní část těla je černá.[5]

Živí se vodními rostlinami (hlízami a oddenky[2]) a bezobratlými živočichy.[3]

Vydává typické hlasité troubení, slyšitelné na dlouhou vzdálenost. K tomu uzpůsobená průdušnice je dlouhá a stočená v dutém hřebeni prsní kosti.

Délka těla dosahuje 175 cm, rozpětí křídel se pohybuje mezi 230 a 260 cm. Váží 6,4 až 8,5 kg.[6]

Hnízdí v párech.[3] Hnízdo si buduje ve vegetaci v rámci vody.[4] Samice nejčastěji snáší jedno vejce, zřídkakdy pak vejce dvě.[6] Doba inkubace se pohybuje mezi 33 a 36 dny[3][6] (příp. až ke 40 dnům[2]), což je mezi africkými druhy jeřábů nejdelší doba. Létat se mláďata naučí mezi 90. a 150. dnem života.[4] Pohlavně dospívá ve třech až čtyřech letech. Dožívá se dvaceti až čtyřiceti let.[3]

Ohrožení je mnohostranné. Vychází zejména z ničení mokřadních ploch, pro tento druh nepostradatelných, což je spojeno např. s výstavbou elektráren, pastvou dobytka či s velkoplošnými postřiky proti bodalkám tse-tse. Ohrožuje ho i nezákonný sběr vajec.[6] Stavy ve volné přírodě se odhadují na posledních osm tisíc párů.[2]

Chov v zoo

Tento druh jeřába patří k vzácně chovaným taxonům. V rámci celé Evropy jej v létě 2019 chovalo jen 15 zoo, z toho tři v Česku[7][8]:

Na Slovensku je chován v Zoo Bojnice.[9]

Chov v Zoo Praha

Chov jeřábů laločnatých je zaznamenán již v 70. letech 20. století. Jednalo se ovšem jen o krátkodobou záležitost. Soustavný chov započal až v roce 2010, a to v rámci expozice Ptačí mokřady (dolní část zoo), v níž mohou tento druh pozorovat i návštěvníci.[6] Ke konci roku 2018 byl chován jeden pár.[8]

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ZOO ZLÍN - Jeřáb laločnatý. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online.
  3. Jeřáb bradavičnatý : Zoo Dvůr Králové. safaripark.cz [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online.
  4. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; VAŠÁK, Pavel. Svět zvířat V., Ptáci (2). [s.l.]: Albatros Praha, 1998.
  5. SINCLAIR, Ian; HOCKEY, Phil. The larger illustrated guide to birds of southern Africa. 2.. vyd. [s.l.]: Struik Publishers, 1997.
  6. Jeřáb laločnatý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online.
  7. Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-09-06]. [zootierliste.de Dostupné online].
  8. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  9. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.