Jason Morris

Vyrůstal na předměstí Schenectady v Scotii. S judem začínal v 8 letech, jeho osobním trenérem byl Jim Hrbek. Protože judo není součástí tělovýchovy na amerických středních školách, věnoval se aktivně i americkému tradičnímu (školnímu) zápasu.[1] V americké mužské judistické reprezentaci se pohyboval od roku 1985 v polostřední váze do 78 kg. V roce 1988 se kvalifikoval na olympijské hry v Soulu, kde prohrál ve druhém kole na praporky (hantei) se sovětským Čečencem Baširem Varajevem.

V roce 1992 se kvalifikoval na olympijské hry v Barceloně. Ve čtvrtfinále zvládl takticky na body (juko) zápas s Nizozemcem Anthonie Wurthem a v semifinále poslal překvapení turnaje Švéda Larse Adolfssona uči-matou na ippon. Ve finále nastoupil proti Japonci Hidehiko Jošidovi. Od úvodu bránil v hlubokém předklonu soupeřovy výpady a čekal na kontrachvat. Ve třetí minutě finále ho Jošida hodil uči-matou na ippon a získal stříbrnou olympijskou medaili.

V roce 1996 se kvalifikoval na své třetí olympijské hry v Atlantě. Před domácím publikem však na svůj Barcelonský úspěch nenavázal, prohrál ve druhém kole na wazari s Irakli Uznadzem z Turecka. Vzápětí ukončil sportovní kariéru. Na předměstí Schenectady v Glenville otevřel judistické tréninkové centrum, ve kterém vyrostla řada osobností amerického juda (např. Travis Stevens). V roce 2000 se ještě připravil na americkou olympijskou kvalifikaci na olympijské hry v Sydney a vítězstvím nominaci vybojoval. V Sydney však dojem z Atlanty nenapravil, prohrál v úvodním kole minimálním bodovým rozdílem na koku (pasivita) s Australanem Danielem Kellym.